Skrýt nabídku

Chráněná území

 

Přehled současných zvláště chráněných území v Labských pískovcích

Mnohého čtenáře možná hned na začátku napadne, proč se vlastně chráněná území vyhlašují a k čemu slouží; leckterý čtenář též automaticky spojuje představu chráněného území s oblastí, kam je zakázán vstup a kde existují mnohá další omezení. V následujících řádkách se pokusíme alespoň stručně objasnit poslání chráněných území a podat přehled těchto území v Labských pískovcích.

Člověk odpradávna měnil své prostředí ve kterém žije. To, co se dramaticky změnilo v posledních staletích a zejména v posledních desetiletích, je ”pouze” míra a rychlost těchto změn. Souběžně s těmito změnami roste i úsilí ochránců přírody o zachování zbytků původní přírody ale i harmonické kulturní krajiny, přičemž jedním z nejčastějších způsobů této ochrany je zřizování chráněných území. Je tedy si nutno uvědomit, že vzrůstající aktivita ochránců přírody a také neustále rostoucí počet chráněných území nejen u nás ale všude na světě neznamená v žádném případě ”neustále rostoucí požadavky ekologů”, jak to rádi prezentují zastánci různých technicky orientovaných lobbystických skupin, nýbrž pouze reakci a často až zoufalé úsilí alespoň částečně kompenzovat neustále rostoucí tlak na přírodu. Jinými slovy, nová chráněná území a nové vyhlášky chráněných druhů vznikají proto, že mnohé druhy a ekosystémy ještě před několika desetiletími běžné se dnes stávají kriticky ohroženými, v horším případě se dostaly do seznamu vyhynulých či nezvěstných. Ostatně tzv. červené seznamy ohrožených druhů, které se zpracovávají všude na Zemi, hovoří naprosto jednoznačně: seznamy se neustále prodlužují, tzn. stále nové druhy se dostávají mezi druhy ohrožené, kdežto opačné případy jsou jen zcela výjimečné. Zcela určitě bude tento trend přes všechno úsilí ochránců přírody pokračovat i nadále, proto ani soustava chráněných území nepředstavuje uzavřený systém a tedy ani uvedený přehled chráněných území Labských pískovců není možné považovat za konečný.

Kategorie zvláště chráněných území

Konkrétní charakter a ochranné podmínky chráněných území jsou do určité míry odlišné v různých státech, neboť vyplývají z národní legislativy. V České republice je systém tzv. zvláště chráněných území a jejich ochranných podmínek zakotven v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

Tento zákon rozlišuje celkem 6 kategorií zvláště chráněných území: Národní park, chráněná krajinná oblast, národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památka a přírodní památka. První dvě kategorie bývají pracovně označované jako tzv. velkoplošná chráněná území, přičemž národní parky (v ČR celkem 4) se vyhlašují většinou v územích jedinečných v národním či mezinárodním měřítku, které jsou málo dotčené lidskou činností, kdežto chráněné krajinné oblasti (v ČR celkem 24) slouží k ochraně harmonické, avšak kulturní (tj. člověkem v minulosti výrazně ovlivněné) krajiny. Další 4 kategorie zvláště chráněných území se označují jako tzv. maloplošné a mohou být vyhlašovány jak ve volné (nechráněné) krajině, tak na území tzv. velkoplošných chráněných území. Labské pískovce jsou jednou z mála oblastí v České republice, kde se můžeme setkat s úplnou škálou všech 6 uvedených kategorií zvláště chráněných území. V různých kategoriích chráněných území jsou samozřejmě různě přísná omezení, ale např. omezení vstupu, které bývá považován za nejčastější ”znak” chráněných území, platí pouze v národních přírodních rezervacích a v tzv. 1. zónách národních parků - i v těchto územích je však možný vstup po značených cestách.

Vymezení Labských pískovců

Labské pískovce tvoří poměrně rozsáhlou krajinu tvořenou kvádrovými pískovci po obou stranách česko-saské hranice. Její přirozené vymezení sleduje většinou linie geologických zlomů - tzv. lužický zlom odděluje Labské pískovce od žulové Šluknovské pahorkatiny, krušnohorské a českokamenické zlomové pásmo vymezuje Labské pískovce oproti mladším křídovým vrstvám Českého středohoří a Lužických hor. Naproti tomu hranice chráněné krajinné oblasti Labské pískovce, stejně jako národního parku České Švýcarsko je hranicí administrativní, takže do CHKO i NP jsou zahrnuty též okraje sousedních orografických celků. Tak okolí Mikulášovic náleží již do Šluknovské pahorkatiny, pás od České Kamenice přes Děčín až po Jílové k Českému středohoří a okolí Petrovic již k podhůří Krušných hor.

Přehled níže uvedených chráněných území vychází z tohoto administrativního vymezení CHKO Labské pískovce a NP České Švýcarsko.

Přehled zvláště chráněných území

Velkoplošná chráněná území

Chráněná krajinná oblast Labské pískovce byla zřízena výnosem Ministerstva kultury České socialistické republiky dne 27. června 1972 se sídlem v Děčíně. Dnes (po vyhlášení národního parku České Švýcarsko) se rozkládá na ploše 245 km2. Chráněná krajinná oblast je členěna do 4 zón. Nejcennější část, tj. 1. zóna CHKO zaujímá pouze 3 %, protože většina původní první zóny byla zahrnuta do NP České Švýcarsko. Současnou první zónu CHKO tvoří pouze kaňon Labe. Druhou zónu reprezentuje oblast Rájce, části kaňonu Labe a okolí Srbské Kamenice.Třetí zóna je nejvíce zastoupena a zahrnuje velké lesní komplexy od kaňonu Labe po Tiské stěny a zejména zemědělskou půdu Růžovské plošiny. Čtvrtou zónu zaujímají městské a vesnické aglomerace Petrovic, Libouchce, Jílové, Děčína, Huntířova, Dolní Kamenice a Mikulášovic.

Národní park České Švýcarsko byl vyhlášen v centrální části původní CHKO, převážně na území její první a druhé zóny. Rozloha NP České Švýcarsko činí 79 km2. Narodní park byl zřízen zákonem č. 161/1999 Sb. s účinností od 1.1. 2000. Sídlem správy NP České Švýcarsko je Krásná Lípa. NP je členěn do 3 zón. 1. zóna NP zaujímá 20 % NP a zabírá nejcennější části v členitém a často i těžko přístupném terénu, se zachovalými lesními ekosystémy: skalní stěny od Stříbrných stěn, přes Pravčickou bránu a Křídelní stěny až po Zadní Jetřichovice, dále soutěsky Kamenice, soutěsky Křinice, širší okolí Mlýnů a Větrovce, Růžák, Goliště a Babylon, Bílý potok.

Maloplošná chráněná území

V následujícím přehledu byly využity charakteristiky chráněných území, které autoři vypracovali pro publikaci Chráněná území ČR I. Ústecko (Kuncová et al. 1999): a byly doplněny charakteristiky nových chráněných území, která vznikla po vydání této publikace, včetně nových poznatků z těchto území. U každého chráněného území je za jeho názvem uvedena příslušnost do velkoplošného chráněného území. Názvosloví vyšších rostlin bylo aktuálně upraveno podle Klíče ke květeně České republiky (Kubát et al.2002) a latinské názvy jsou uvedeny pouze při prvním záznamu v textu, dále je uváděn pouze český název druhu.

Přírodní rezrvace Arba (CHKO Labské pískovce)

Administrativní údaje: Část louky v nivě řeky Kamenice u obce Srbská Kamenice. K.ú. Srbská Kamenice. Rozloha: 3,98 ha, nadmořská výška: 211 m. Zřízeno vyhláškou Správy CHKO Labské pískovce č.1/96 s účinností od 1.1.1996.

Předmět ochrany: Ochrana společenstev slatinné louky, pramenišť a na ně vázaných druhů rostlin a živočichů. Jedná se o jeden z nejvýznamnějších mokřadů na území Labských pískovců.

Geologie: Podklad tvoří druhohorní sedimenty české křídové pánve zastoupené pískovci středního turonu. Pískovce jsou překryté čtvrtohorními hlinitopísčitými svahovými sedimenty a náplavy řeky Kamenice. Půdy jsou písčité, zčásti glejové. Jedná se o oblast vývěrů podzemních vod z křídových souvrství.

Flóra: Rezervace je tvořena několika plochami s různým stupněm zamokření. Na nejvlhčích místech roste rákos obecný (Phragmites australis), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica), sítina ostrokvětá (Juncus acutiflorus), ostřice měchýřkatá (Carex vesicaria) a ostřice zobánkatá (Carex rostrata). Dlouhodobé neobhospodařování umožnilo na zamokřených plochách růst ostřici latnaté (Carex paniculata), která vytváří trsy (zvané ”bulty” nebo ”stoličky”) až 1 m vysoké. Na relativně sušších kosených plochách se setkáme např. s prstnatcem májovým (Dactylorhiza majalis), bledulí jarní (Leucojum vernum), šišákem vroubkovaným (Scutellaria galericulata). Na hladině malých tůněk a pomalu tekoucích potůčků roste potočník vzpřímený (Berula erecta). Je zde možno nalézt některé ohrožené druhy mechorostů, např. druhy mokřin baňatku Mildeovu (Brachythecium mildeanum) a rokýtek (Amblystegium humile), obnaženou vlhkou půdu osidlující prchavičku lesklou (Pseudephemerum nitidum) či na kmenech v přilehlé olšině rostoucí epifyt křídlečku zprohýbanou (Dicranoweisia cirrata).

Fauna: PR Arba je zajímavá některými druhy žížal mezi něž patří Aporectodea limicola, druh s atlantským typem rozšíření zjišťovaný v ČR jen naprosto ojediněle.. Kobylka Conocephalus dorsalis patří k typickým představitelům rovnokřídlého hmyzu mokrých luk. Na lokalitě byl také zjištěn výskyt více než 15 druhů vážek. Malé vodní plochy jsou domovem skokana ostronosého (Rana arvalis), skokan skřehotavý (Rana ridibunda) a užovky obojkové (Natrix natrix). Pravidelně zde hnízdí chřástal vodní (Rallus aquaticus), rákosník obecný (Acrocephalus sciparceus) a rákosník obecný (Acrocephalus sciparceus). Nepravidelně bekasina otavní (Gallinago gallinago) a linduška luční (Anthus pratensis).. Savci jsou zastoupeni např. rejscem vodním (Neomys fodiens), netopýrem Brandtovým (Myotis brandti), myškou drobnou (Micromys minutus).

Činnost: Na části lokality je nutné provádět každoroční kosení spojené s odstraňováním sklizené biomasy. Průběžně je třeba udržovat také malé vodní plochy (tůňky) před zazemňováním, protože představují významné refugium výskytu a rozmnožování řady mokřadních druhů rostlin a živočichů.

Přírodní rezervace Babylon (NP České Švýcarsko)

Administrativní údaje: Lokalita se nachází 3 km sv. od obce Vysoká Lípa, poblíž České silnice v k.ú. Jetřichovice. Rozloha: 18,61 ha, nadmořská výška: 300 - 350 m. Zřízeno výnosem MK ČSR č.j.8827/76 ze dne 10.2.1977.

Předmět ochrany: Rezervace byla zřízena k ochraně systému roklí s autochtonními porosty borovice lesní (Pinus sylvestris). Ukázka ekosystémů vázaných na pískovcový fenomén.

Geologie: Soustava roklí vznikla erozními procesy v druhohorních křídových kvádrových pískovcích středního turonu. Půdy jsou chudé, písčité. Na náhorních plošinách a svazích jsou výrazné podzoly, které na dnech roklí přecházejí do oligotrofních hnědozemí v různém stupni podzolizace.

Flóra: V rezervaci se setkáme s typickými lesními druhy rostlin (např. vřes obecný - Calluna vulgaris, metlička křivolaká - Avenella flexuosa, sítina kostrbatá - Juncus squarrosus), místy na severně orientovaných stěnách se nachází rojovník bahenní (Ledum palustre). V inverzních roklích roste velmi dekorativní kapradina žebrovice různolistá (Blechnum spicant), sedmikvítek evropský (Trientalis europaea), ostřice ježatá (Carex echinata), dříve byl udáván i vranec jedlový (Huperzia selago).

Fauna: Unikátní je především společentvo motýlů vázané na partie vlhkých roklí či naopak náhorních plošin pískovcových skalních měst. Z plazů zde byl prokázán výskyt ještěrky obecné (Lacerta agilis) a zmije obecné (Vipera berus). Dále se zde vyskytují např. strakapoud velký (Dendrocopos major), sýkora uhelníček (Parus ater), sýkora parukářka (Parus cristatus) či brhlík lesní (Sitta europaea). Ojediněle byl zjištěn také rys ostrovid (Lynx lynx).

Lesnictví: Výskyt původního ekotypu borovice lesní (Pinus sylvestris), tzv. ”jádrové” borovice s nápadně silnými rovnými kmeny a také červeným jádrem.

Činnost: V minulosti introdukovaná borovice vejmutovka (Pinus strobus) ohrožuje rezervaci svým agresivním šířením a vytlačuje původní druhy dřevin a rostlin; z tohoto důvodu je nutná její eliminace.

Přírodní rezervace Čabel (CHKO Labské pískovce)

Administrativní údaje: Leží 1,5 km sv. od obce Bynovec pod úpatím Bynoveckého vrchu. K.ú. Bynovec. Rozloha: 9,19 ha, nadmořská výška: 374 m. Vyhlášeno výnosem MK ČSR č.j.16634/73 ze dne 29.12.1973.

Předmět ochrany: Na menší části plochy rezervace se rozkládá rašeliniště s typickou flórou, zbytek zaujímá přilehlý rašelinný bor.

Geologie: V podloží jsou druhohorní kvádrové pískovce středního turonu, které jsou součástí české křídové pánve. Mírně zvlněný povrch lokality pokrývají čtvrtohorní hlinitopísčité zvětraliny a částečně i rašeliny.

Flóra: Flóra je zastoupena charakteristickými druhy, jako je např. rojovník bahenní, klikva bahenní (Oxycoccus palustris), suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum), suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium) a sítina niťkovitá (Juncus filiformis). Dominujícími mechy jsou rašeliníky. Ze vzácnějších zástupců zde rostou rašeliník bradavčitý (Sphagnum papillosum) a rašeliník bodlavý (Sphagnum cuspidatum). Rašeliništní játrovky jsou zastoupeny druhy např. křepenka zahnutá (Cephalozia connivens) nebo vršatka odchylná (Mylia anomala).

Fauna: Žije zde zajímavý mravenec druhu Manica rubida. Obratlovci jsou zastoupeni např. sýkorou lužní (Parus montanus), budníčkem větším (Phylloscopus trochilus), drozdem brávníkem (Turdus viscivorus), strakapoudem velkým (Dendrocopos major), sojkou obecnou (Garrulus glandarius), rejskem malým (Sorex minutus) a norníkem rudým (Clethrionomys glareolus).

Lesnictví: Les je tvořen především borovicí lesní, břízou bělokorou s vtroušeným dubem a bukem.

Činnost: V minulosti byla část rašeliniště vyhrnuta těžkou mechanizací. V současnosti je rašeliniště a přilehlý porost ohrožen invazí borovice vejmutovky (Pinus strobus). Nepříznivý vliv náletu vejmutovky je průběžně eliminován.

Přírodní památka Hofberg (CHKO Labské pískovce)

Administrativní údaje: Leží východně od obce Jetřichovice části Vysoká Lípa, v k.ú. Vysoká Lípa, okres Děčín. Rozloha: 0,8311 ha, nadmořská výška: 325 - 345 m. Zřízeno vyhláškou Správy CHKO Labské pískovce č. 1/2002 s účinností od 10.11. 2000.

Předmět ochrany: Předmětem ochrany je květnaté luční společenstvo na mělkých půdách s charakteristickými rostlinnými druhy. Lokalita je rovněž geologicky zajímavá a je významným estetickým prvkem v území.

Geologie: Svahy vrchu Hofberg jsou tvořeny druhohorními turonskými kvádrovými pískovci a čtvrtohorními svahovými hlinitopísčitými sedimenty o neveliké mocnosti. Pískovce na několika místech ve svahu vytvářejí skalní výchozy.

Flóra: Bohatá druhová rozmanitost této lokality je dána především tím, že kvádrové pískovce a jejich vegetace (skalky s vřesem) je proniknuta čedičovou vyvřelinou, na kterou je vázána bohatší vegetace. Pozoruhodný je především výskyt rostlinných druhů, jejichž výskyt je v rámci Labských pískovců ojedinělý, např.: pavinec horský (Jasione montana), pryskyřník hlíznatý (Ranunculus bulbosus), starček přímětník (Senecio jacobaea), netřesk výběžkatý (Jovibarba globifera), mochna přímá (Potentilla recta). V minulosti se vyskytovala i zeměžluč okolíkatá (lékařská) (Centaurium erythraea).

Fauna: Ze vzácných nebo ohrožených živočichů zde žije např. křižák pruhovaný či zmije obecná. Typickým představitelem rovnokřídlého hmyzu je saranče Stenobothrus lineatus.

Činnost: Lokalita je každým rokem kosena z důvodu udržení a rozvoje lučních druhů rostlin. Druhové bohatství flóry velmi pozitivně ovlivňuje i populace bezobratlých. V minulosti byl z části lokality odstraněn nálet.

Přírodní památka Jeskyně pod Sněžníkem (CHKO Labské pískovce)

Administrativní údaje: Lokalita se nachází severně od města Jílové, v katastrálním území Sněžník, na pozemku parcelní č. 805 (část). Rozloha: 0,1 ha, nadmořská výška: 575 - 580 m. Zřízeno vyhláškou č.1/98 s účinností od 10.1. 1999.

Předmět ochrany: Posláním přírodní památky je ochrana unikátního geologického fenoménu - systému podzemních pseudokrasových dutin spojených s fluoritovou mineralizací.

Geologie: V masivu druhohorních křídových pískovců Vysokého Sněžníku vznikl systém rozměrných pseudokrasových dutin doprovázených fluoritovou mineralizací. Dutiny nejsou spojeny s povrchem a byly nafárány až při podzemní těžbě fluoritu na ložisku Jílové – Sněžník. Lokalita představuje v Evropě významný geologický a geomorfologický fenomén. Dutiny vznikly pravděpodobně jako důsledek mladé gravitační tektoniky (odsedávání a sesouvání bloků v rozpukaném pískovcovém masivu na svazích Vysokého Sněžníku). S dutinami je místně i časově spojená nízkoteplotní fluoritová mineralizace.

Fauna: Štola slouží jako zimoviště pro různé druhy hmyzu. Ve vchodových dveřích byly ponechány vletové otvory pro případné zimování netopýrů (např. v roce 2004 zde byli zaznamenáni 2 vrápenci malí, Rhinolophus hipposideros) . Lesnictví: Přírodní památka se nachází na ploše, která v minulosti sloužila jako technické zázemí pro těžební činnost a okolní pozemky z tohoto důvodu byly rekultivovány a znovu osázeny.

Činnost: Hornická činnost probíhala v této lokalitě v letech 1955 až 1995, kdy byla těžba definitivně ukončena. Od roku 1995 se stav vnitřního zařízení zhoršil, a v současné době není dostatek finančních prostředků na opravu pažení a dalších technických zařízení zajišťující bezpečnost v podzemních prostorách.

Přírodní rezervace Libouchecké rybníčky (CHKO Labské pískovce)

Administrativní údaje: Rezervace leží 1 km sv. od obce Libouchec. K.ú. Libouchec. Rozloha: 2,17 ha, nadmořská výška: 320-330 m. Zřízeno vyhláškou Správy CHKO Labské pískovce č.4/96 z účinností od 10.10.1996.

Předmět ochrany: Jedná se o nejvýznamnější lokalitu s výskytem a rozmnožováním obojživelníků na území CHKO. Toto území představuje také refugium pro celou řadu dalších živočišných druhů.

Geologie: V podloží jsou druhohorní křídové slínovce svrchního turonu až coniaku. Půdy jsou písčité, glejové.

Flóra: Plocha rezervace je tvořena vodními plochami, na kterých můžeme spatřit rdest vzplývavý (Potamogeton natans), na přilehlých loukách roste např. sítina sivá (Juncus inflexus), ostřice prosová (Carex panicea), rdesno obojživelné (Persicaria amphibia).

Fauna: Vyskytuje se zde čolek velký (Triturus cristatus), čolek horský (Triturus alpestris), čolek obecný (Triturus vulgaris ), ropucha obecná (Bufo bufo), kuňka obecná (Bombina bombina), skokan hnědý (Rana temporaria), skokan štíhlý (Rana dalmatina), užovka obojková (Natrix natrix). Byl také prokázán výskyt téměř dvaceti druhů vážek a mnohých druhů dalšího vodního hmyzu, zejména brouků z čeledi potápníkovití (Dytiscidae).

Lesnictví: Část plochy rezervace je tvořena olšinami.

Činnost: Místní rybářská organizace zde provádí chov střevle potoční k zarybňování dalších vodních ploch.

Přírodní památka Meandry Chřibské Kamenice (CHKO Labské pískovce)

Administrativní údaje: Část toku Chřibské Kamenice mezi obcemi Všemily a Srbská Kamenice. K.ú. Všemily, Srbská Kamenice. Rozloha: 0,59 ha, nadmořská výška : 200 m n.m. Zřízeno vyhláškou Správy CHKO Labské pískovce č.2/96 s účinností od 10.3.1996.

Předmět ochrany: Ochrana přirozeně meandrujícího toku Chřibské Kamenice jako ukázka erozního působení vodního toku v délce okolo 700 m. Jsou zde dobře vyvinuty jak kolmé obnažené břehy, každoročně obnovované vysokým průtokem vody, tak i ploché břehy.

Geologie: Podklad tvoří druhohorní kvádrové pískovce spodního turonu, které jsou překryty čtvrtohorními písčitými náplavy Chřibské Kamenice. V chráněném území a jeho okolí je vyvinuta říční niva s bočním prameništěm.

Flóra: Přilehlé luční porosty sloužily v minulosti jako pastviny pro skot a tím byla výrazně ovlivněna skladba luční vegetace. Ze zajímavějších druhů se na březích a v břehových porostech říčky Chřibské Kamenice vyskytují např. udatna lesní (Aruncus vulgaris), zvonečník klasnatý (Phyteuma spicatum), hvozdík kropenatý (Dianthus deltoides) a bukvice lékařská (Betonica officinalis). Na levém břehu se zachovalo slepé rameno, ve kterém byl zjištěn výskyt ohroženého a vzácného druhu červené řasy potěrky Batrachospermum sp., která se vyskytuje v čistých vodách.

Fauna: Typickým představitelem tohoto typu prostředí je např. šídlo páskovec kroužkovaný (Cordulegaster boltonii). Běžně se vyskytuje také pstruh potoční (Salmo trutta), hnízdí zde ledňáček říční (Alcedo atthis), skorec vodní (Cinclus cinclus) a konipas horský (Motacilla cinerea.). Pravidelně je zjišťována také vydra říční (Lutra lutra) . Provádí se zde také reintrodukce lososa obecného (Salmo salar).

Lesnictví: Stromovou vegetaci zastupují lemová společenstva olšin a vrb.

Činnost: Péče o toto území se soustřeďuje na odstraňování padlých stromů z koryta toku, které tvoří významnou překážku přirozenému průtoku a likvidaci nepůvodních druhů rostlin - křídlatky japonské (Reynoutria japonica.) a netýkavky žláznaté (Impatiens glandulifera).

Přírodní památka Nad Dolským mlýnem (NP České Švýcarsko)

Administrativní údaje: Rozkládá se asi 200 m sv. od obce Kamenická Stráň, v k.ú. Kamenická Stráň. Rozloha: 1,27 ha (vlastní plocha rašeliniště zaujímá pouze část rozlohy), nadmořská výška: 290 m. Vyhlášeno výnosem MK ČSR č.j.16435/73 ze dne 29.12.1973.

Předmět ochrany: Ochrana rašeliniště v mělké prohlubni s charakteristickou flórou.

Geologie: Miniaturní rašeliniště vzniklo na druhohorních kvádrových pískovcích středního turonu v těsné blízkosti horního okraje erozního kaňonovitého údolí říčky Kamenice. Vznik rašeliniště je pravděpodobně podmíněn hromaděním srážkové vody v mírné depresi s nepropustným podložím, kterým může být například vrstva jílovitého pískovce nebo jílovité zvětraliny. Nejedná se tedy o artézský pramen, jak bylo dříve mylně uváděno. Půda je hlinitopísčitá, je zastoupena hnědozem, podzol až pseudoglejový podzol.

Flóra: Na malé ploše rašeliniště se setkáme s rojovníkem bahenním, klikvou bahenní, suchopýrem pochvatým a suchopýrem úzkolistým, bezkolencem modrým (Molinia caerulea) a též s několika druhy rašeliníků, z nichž je pozoruhodnější výskyt rašeliníku bodlavého, rašeliníku bradavčitého a rašeliníku prostředního (Sphagnum magellanicum).

Fauna: Unikátní je především společenstvo motýlů. Eurosibiřský druh obaleče Olethreutes ledianus, drobníček Stigmella lediella či podkopníček Lyonetia ledi jsou výrazně tyrfobiontní druhy se striktní monofágní vazbou na rojovník bahenní. Jde o důležité druhy pro studium historického vývoje rašelinných biotopů celé oblasti. Motýl Ectoedemia weaveri je eurosibiřský druh monofágně vázaný na brusinku. Zajímavý je i výskyt střevlíka Carabus problematicus a střevlíčka Pterostichus quadrifoveolatus. Kromě typické lesní fauny (např. strakapoud velký - Dendrocopos major, pěnkava obecná - Fringilla coelebs, budníček větší - Phylloscopus trochilus) se zde vyskytuje málo známý hlodavec hrabošík podzemní (Pitymys subterraneus).

Lesnictví: Okolní lesní porosty jsou tvořeny především borovicí lesní a břízou bělokorou s typickým podrostem. Na samotném rašeliništi roste bříza pýřitá (Betula pubescens).

Činnost: Rašeliniště je ohrožováno invazí borovice vejmutovky, která byla z vlastní rezervace odstraněna. Z rašeliniště bylo odtěženo několik kusů borovice lesní z důvodu nadměrného odčerpávání vody. Plocha rašeliniště byla zabezpečena před černou zvěří, která velmi silně poškozovala rašeliništní flóru.

Přírodní rezervace Niva Olšového potoka (CHKO Labské pískovce)

Administrativní údaje: Část toku potoka s mokřadní loukou a přilehlými pozemky, rozkládajícími se mezi obcemi Petrovice a Rájec, v k.ú. Petrovice u Chabařovic. Rozloha: 16,89 ha, nadmořská výška: 436 - 450 m. Zřízeno vyhláškou Správy CHKO Labské pískovce č.1/2002 s účinností od 4.4. 2002.

Předmět ochrany: Nivu Olšového potoka s přirozeným tokem s řadou meandrů a tůněk, lze považovat za jeden z nejzachovalejších toků na území CHKO Labské pískovce. Významná je i krajinářská hodnota území a výskyt řady ohrožených rostlinných a živočišných druhů.

Geologie: Podloží rezervace je tvořeno horninami krušnohorského krystalinika, které jsou zastoupeny ortorulami. Meandrující potok zde vyhloubil široké údolí, jehož svahy pokrývají čtvrtohorní deluviální (svahové) a deluviálně-soliflukční hlinitokamenité sedimenty. Mezi svahovými sedimenty lze nalézt úlomky žilného křemene i křídových pískovců, které jsou pozůstatkem denudačních zbytků křídových sedimentů z vyšších částí svahu. Nejmladšími usazeninami jsou hlinitopísčité náplavy Olšového potoka.

Flóra: Z botanického pohledu se jedná o zachovalou a velmi cennou potoční nivu s fragmenty mokřadní vegetace, které se střídají s mezofilními prvky, a na sušších místech se nacházejí i porosty s koprníkem štětinolistým (Meum athamanticum), vřesem obecným, sítinou ostrokvětou. Na vlhkých a mokřadních stanovištích je flóra zastoupena druhy: upolínem nejvyšším (Trollius altissimus), vrbou plazivou (Salix repens), suchopýrem úzkolistým, skřípinou lesní (Scirpus sylvaticus) a dalšími druhy.

Fauna: Z významných druhů živočichů byly zjištěny druhy: křižák pruhovaný (Argiope bruennichi), slíďák Arctosa stigmosa, perleťovec velký (Mesoacidalia agalia), perleťovec stříbropásek (Arginnis paphia), okáč bojínkový (Melanagria galathea), bělásek ovocný (Aporia crataegi), dále pstruh potoční (Salmo truta), skokan štíhlý (Rana dalmatina), skokan ostronosý (Rana arvalis), ještěrka živorodá (Lacerta vivipara), zmije obecná (Vipera berus), slepýš křehký (Anguis fragilis), chřástal polní (Crex crex), bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), linduška luční (Anthus pratensis), myška drobná (Micromys minutus) či vydra říční (Lutra lutra).

Činnost: Mokřadní i sušší plochy se pravidelně kosí za účelem udržení a rozvoje současného druhového bohatství lučních porostů a zamezení pronikání ruderálních druhů do plochy rezervace.

Přírodní rezervace Pavlino údolí (CHKO Labské pískovce)

Administrativní údaje: Hluboké kaňonovité údolí potoka Chřibské Kamenice mezi obcemi Jetřichovice, Rynartice a Studený v k.ú. Jetřichovice, Rynartice a Studený. Rozloha: 182,91 ha, nadmořská výška 230 - 350 m. Zřízeno vyhláškou SprávyCHKO Labské pískovce č.1/93 s účinností od 2.2.1993.

Předmět ochrany: Ochrana kaňonu na říčce Chřibské Kamenici. Z geomorfologického hlediska se jedná o významný fenomén vysoké estetické hodnoty. Představuje významné útočiště řady rostlinných a živočišných druhů.

Geologie: Kaňonovité údolí bylo vyhloubeno říční erozí v druhohorních křídových kvádrových pískovcích středního turonu. V horní části údolí na denudačních zbytcích strukturních plošin jsou místy uloženy čtvrtohorní sprašové návěje a ojedinělé zbytky terasových uloženin Chřibské Kamenice. Svahy a dno údolí pokrývají písčité sutě a podél vodního toku se ukládají aluviální sedimenty.

Flóra: V blízkosti vodního toku se setkáme se žluťuchou orlíčkolistou (Thalictrum aquilegiifolium), mokrýšem vstřícnolistým (Chrysosplenium oppositifolium) a střídavolistým (Ch. alternifolium), podbílkem šupinatým pravým (Lathraea squamaria ssp. squamaria), prvosenkou vyšší (Primula elatior) a vzácnou přesličkou luční (Equisetum pratense). Z lesních druhů rostlin jsou zastoupeny žebrovice různolistá, osladič obecný, udatna lesní, věsenka nachová (Prenanthes purpurea), vřes obecný aj. Raritou je nalezení gametofytů atlantského druhu vláskatce tajemného (Trichomanes speciosum) v kaňonovitém údolí Chřibské Kamenice, ještě donedávna byla tato lokalita jedním z mála známých nalezišť tohoto druhu v Čechách.

Fauna: K vzácným nosatcům patří Otiorhynchus equestris, Barynotus moerens, Acalles commutatus či Echinodera hypocrita. Tesařík Acmaeops septentrionis je nanejvýš vzácný a lokální druh. Pavlino údolí je oblastí s pravidelným výskytem kamzíka horského (Rupicapra rupicapra), který byl vysazen počátkem 20. století nedaleko odsud. Ve vlastním vodním toku se vyskytuje mihule potoční (Lampetra planeri), hojný je pstruh potoční (Salmo trutta), který tvoří významný podíl potravy pro vydru říční (Lutra lutra), ledňáčka říčního (Alcedo atthis) a také čápa černého (Ciconia nigra). Pravidelně zde také hnízdí skorec vodní (Cinclus cinclus). Hojně se vyskytuje netopýr vodní (Myotis daubentoni) a byl zde prokázán také výskyt vzácného netopýra Brandtova (Myotis brandti).

Lesnictví: Pískovcové skalní římsy jsou porostlé borovicí lesní. Na svazích se původně vyskytoval jedlobukový les, který byl z části nahrazen smrkovou monokulturou. Vodní tok lemují typická společenstva rostoucí v blízkosti vodních toků s olší, jasanem a vrbami, v některých částech je vyvinut pás pobřežní nivy.

Činnost: V rezervaci a jejím okolí, především podél toku říčky Chřibské Kamenice probíhá likvidace křídlatky japonské a netýkavky žláznaté. V lesních porostech je odstraňována nepůvodní borovice vejmutovka, která zcela decimuje bylinný podrost a vytlačuje původní flóru.

Přírodní rezervace Pekelský důl (CHKO Labské pískovce)

Administrativní údaje: Vlhká louka 1,5 km severně od České Kamenice v osadě Pekelský Důl. K.ú. Česká Kamenice. Rozloha: 0,4757 ha, nadmořská výška: 300 m. Zřízeno vyhláškou Správy CHKO Labské pískovce č.2/97 s účinností od 10.11.1997.

Předmět ochrany: Posláním rezervace je ochrana vlhké slatinné louky. Tato lokalita představuje ukázku zachovalých květnatých luk.

Geologie: Geologický podklad tvoří druhohorní křídové pískovce středního turonu, na kterých leží čtvrtohorní písčitojílovité sedimenty.

Flóra: Rezervace je tvořena svažitou plochou, jejíž spodní část je nejvlhčí, a v těchto místech roste např. prstnatec májový, kozlík dvoudomý, kuklík potoční (Geum rivale), prvosenka vyšší, ostřice prosová, suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium ) a další ohrožené druhy flóry. Louka je osídlena řadou druhů mechorostů, charakterizujících trvale vlhká až mokrá stanoviště. V dolní části lokality se vyskytují druhy bazifilní, např. zelenka vápnomilná (Campylium protensum) a pobřežnice Fabbroniova (Pellia endiviifolia), jinde druhy neutrálních až kyselých substrátů klamonožka bahenní (Aulacomnium palustre), krondlovka netíkovitá (Fissidens adianthoides), baňatka Mildeova (Brachythecium mildeanum), dvouhrotec bahenní – (Dicranum bonjeanii) a zpeřenka ozdobná (Thuidium recognitum) Vzhledem k tomu, že podobných biotopů z přírody ubývá, patří některé z uvedených druhů mezi ohrožené mechorosty České republiky, stejně jako prchavička lesklá (Pseudephemerum nitidum), efemerní druh, objevující se na vlhké holé půdě v horní části lokality.

Fauna: Vyskytuje se zde běžná luční fauna.

Činnost: Na lokalitě je nutné provádět každoroční kosení spojené s odstraňováním sklizené biomasy.

Přírodní rezervace Pod lesem (CHKO Labské pískovce)

Administrativní údaje: Dvě vlhké louky v obci Jílové u Děčína. K.ú. Jílové u Děčína. Rozloha: 1,2713 ha, nadmořská výška: 365-370 m. Zřízeno vyhláškou Správy CHKO Labské pískovce č.1/97 s účinností od 20.10.1997.

Předmět ochrany: Ochrana společenstev podmáčených a květnatých luk.

Geologie: Podloží tvoří druhohorní svrchnokřídové sedimenty, zastoupené jednak pískovci středního turonu, jednak slínovci svrchního turonu až coniaku. Tyto horniny jsou překryté čtvrtohorními písčitojílovitými zvětralinami.

Flóra: Posláním rezervace je ochrana fragmentu zachovalých květnatých luk před nepříznivými antropogenními vlivy. Z významných a vzácných druhů, zde rostou např. prstnatec májový, čertkus luční (Succisa pratensis), tužebník obecný (Filipendula vulgaris), ostřice prosová, ocún jesenní (Colchicum autumnale).

Fauna: Kromě běžné luční fauny zde byl zjištěn také skokan štíhlý (Rana dalmatina) a slepýš křehký (Anguis fragilis).

Činnost: Rezervaci je nutné každoročně kosit a odstraňovat pokosenou hmotu.

Přírodní rezevace Ponova louka (NP České Švýcarsko)

Administrativní údaje: Leží 1,5 km severně od Mezní Louky v k.ú. Mezná. Rozloha: 18,54 ha, nadmořská výška: 340 - 460 m. Vyhlášeno výnosem MK ČSR č.j.16635/73 ze dne 29.12.1973.

Předmět ochrany: Přírodní rezervace Ponova louka byla zřízena k ochraně autochtonního bukového porostu.

Geologie: Podloží tvoří druhohorní křídové pískovce středního turonu. Třetihorního stáří je intruzivní těleso čediče v centrální části PR, které proniklo podložními pískovci. Vyskytují se zde lesní hnědozemě a v zamokřených částech glejové půdy.

Flóra: Rezervaci tvoří fragment květnaté bučiny s charakteristickými druhy: strdivka jednokvětá (Melica uniflora), svízel vonný (Galium odoratum), vikev lesní (Vicia sylvatica), věsenka nachová, bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), čarovník alpský (Circaea alpina), rozrazil horský (Veronica montana). Na prameništích a vlhčích místech se setkáme s mokrýšem vstřícnolistým a ostřicí řídkoklasou (Carex remota). Je to typický případ bazické plošky uprostřed pískovcového území.

Fauna: K významným druhům hmyzu patří např. mandelinka Minota obesa, nosatci Notaris aterrimus, Acalles sp. cf. pyrenaeus či Rhinoncus pericarpius. Všechny tyto druhy jsou úzce vázány na přirozené biotopy reliktního charakteru. Saranče Chorthippus pullus patří v rámci celé České republiky k velmi vzácným a ohroženým druhům. Bylo zde prokázáno hnízdění čápa černého (Ciconia nigra) a typické doupné druhy ptáků, např. holub doupňák (Columba oenas), sýc rousný (Aegolius funereus) a lejsek černohlavý (Ficedula hypoleuca).

Lesnictví: Svahy jsou porostlé především starými bučinami, částečně se z dřevin uplatňuje smrk obecný, bříza bělokorá a borovice lesní.

Činnost: Bukový podrost je velmi intenzívně okusován jelení zvěří a nedochází ke zmlazení, proto byla část rezervace oplocena.

Národní přírodní památka Pravčická brána (NP České Švýcarsko)

Administrativní údaje: Leží 3 km sv. od obce Hřensko a 2 km sz. od Mezní Louky poblíž státní hranice se SRN, v k.ú. Hřensko, rozloha: 2,3 ha, nadmořská výška: 440 m. Vyhlášeno ONV v Děčíně, usnesení č.242/63 ze dne 6.12.1963.

Předmět ochrany: Pravčickou bránu tvoří unikátní geologický výtvor - skalní brána vytvořená selektivním odnosem v masivním pískovcovém bloku. Vlastní oblouk brány měří 21 m, výška klenby 16 m, šířka oblouku 7 - 8 m, minimální tloušťka 3 m.

Tento geologický objekt je neustále zobrazovaný v odborných i populárních publikacích jako nejznámější útvar Českého Švýcarska (Labských pískovců) a jeho symbol.

Geologie: V Evropě ojedinělý skalní útvar vznikl v druhohorních kvádrových pískovcích české křídové pánve středoturonského stáří. Erozními procesy se v pískovcích vytvořil poměrně úzký a vysoký skalní ostroh překrytý pevnější pískovcovou lavicí. Pod ní došlo k perforaci skalního masivu a k eroznímu rozšiřování vzniklého otvoru, až se vytvořil skalní most. Nacházejí se zde i další zajímavé geomorfologické útvary - skalní stěny, věže, okna a pseudoškrapy. Celek je vynikající ukázkou modelace kvádrových pískovců zvětrávacími pochody. Půdy jsou většinou velmi mělké a písčité.

Flóra: Pravčická brána je především geologickou raritou a z pohledu výskytu ohrožených druhů je území méně významné.

Fauna: Okolí Pravčické brány je domovem kriticky ohroženého roháčka Ceruchus chrysomelinus či vzácné saranče Chorthippus pullus. Pravidelně se vyskytuje plch velký (Myoxus glis) a velmi vzácně také plch zahradní (Eliomys quercinus).

Lesnictví: Samotná brána není porostlá téměř žádnou vegetací. V okolí brány mimo chráněné území rostou reliktní bory s bohatým výskytem brusinky obecné (Vaccinium vitis-idaea) a borůvky černé (Vaccinium myrtillus).

Činnost: Vstup na vlastní bránu není povolen z důvodu nadměrné eroze skalního oblouku, rovněž z něj byly odstraněny dřeviny, které svými kořeny rozrušovaly skalní blok.

Na spodní části pilířů Pravčické brány dochází k nápadnému opadávání povrchu pískovce. Jedná se o solné zvětrávání, které se více projevuje zejména v posledních desítkách let.

Přírodní rezervace Rájecká rašeliniště (CHKO Labské pískovce)

Administrativní údaje:
Společenstvo rašelinné vegetace u obce Rájec. K.ú. Tisá. Rozloha: 1,68 ha, nadmořská výška: 546 m. Zřízeno vyhláškou Správy CHKO Labské pískovce č.1/2004 s účinností od 19.3.2004.

Předmět ochrany: 
Ochrana společenstev rašelinné vegetace s fytogeograficky významnými prvky, jedná se o rašelinné brusnicové bory.

Geologie:
Lokalita je složena ze svrchnokřídových pískovců, které na západě spočívají na krystaliniku Krušných hor. Převládají kvádrové pískovce z období spodního až středního turonu, do kterých prolínají jílovcové polohy.

Flóra:
Jedná se o chudé březové bory, charakteristické rašelinné lesy, reliktní bory a kyselé smrkové bučiny. Ze stromové vegetace se uplatňuje borovice lesní (Pinus sylvestris), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) a bříza bělokorá (Betula pendula). Druhotně vysázené dřeviny smrk ztepilý (Picea abies) a modřín opadavý (Larix decidua) postupně odumírají a jsou z plochy rezervace odstraňovány. Keříčkovitá společenstva brusnice borůvky (Vaccinium myrtyllus), brusnice brusinky (Vaccinium vitis-idaea), vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum) klikvy bahenní (Oxycoccus palustris) a vřesu obecného (Calluna vulgaris) se uplatňují v závislosti na vlhkostních poměrech. Z dalších druhů zde nalezneme suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum), suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium) a sedmikvítek evropský (Trientalis europaea). Na ploše rezervace se vyskytují i některé vzácnější druhy játrovek a mechorostů, např.: Cephalozia connivens – rašeliništní druh a Cephaloziella subdentata - velmi vzácný rašeliništní druh a rašeliník Sphagnum cuspidatum rostoucí v rašelinných tůních.

Fauna:
Ojediněle zde byl pozorován tetřívek obecný (Tetrao tetrix) a v hnízdní době také čečetka zimní (Carduelis flammea). Pravidelně hnízdí rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus).

Činnost:
Výchovnými zásahy docílit přirozené skladby dřevin, udržovat nízkou pokryvnost dřevinného patra. Pro vysoký stav zvěře je nutné nejcennější části udržovat oplocené. Těžební zásahy provádět v zimním období, aby nedošlo k poškození rašelinní vegetace. Těžební zbytky odklidit mimo plochy rezervace.

Národní přírodní rezervace Růžák (NP České Švýcarsko)

Administrativní údaje: Rozkládá se 1,5 km východně od Růžové a 1 km západně od Srbské Kamenice, v k.ú. Srbská Kamenice a Růžová. Rozloha: 118,11 ha, nadmořská výška 320 - 619 m. Vyhlášeno výnosem MK ČSR č.j.16170/73 ze dne 29.12.1973.

Předmět ochrany: Předmětem ochrany jsou přirozené smíšené porosty a typická bazifilní květena na čedičovém podkladě. V rámci NP jde o tzv. ostrovní lokalitu, značně odlišnou od svého okolí, a krajinný prvek prvořadého významu.

Geologie: V podloží jsou druhohorní sedimenty české křídové pánve, zastoupené kvádrovými pískovci středního turonu a denudačním reliktem kvádrových pískovců svrchního turonu až coniaku, který vystupuje v podobě prstence kolem vrchu na jeho svazích a úpatí. Vrchol tvoří třetihorní žilné těleso nefelinického bazanitu miocénního stáří, které proniklo podložními pískovci. Svahy výrazného kuželovitého neovulkanického suku pokrývá mohutný zvětralinový čtvrtohorní plášť, který je většinou zarostlý lesem a vegetací. Půdy jsou převážně kamenité.

Flóra: Na výskyt rostlinných druhů v rezervaci má zásadní vliv geologický podklad, který má ve vrcholové části až k úpatí bazický charakter a teprve ve spodních partiích se uplatňují na živiny chudé pískovcové sedimenty. Proto v horních částech a na svazích Růžáku se vyskytuje bohatý bylinný podrost reprezentovaný druhy: strdivkou jednokvětou, svízelem vonným, kyčelnicí devítilistou (Dentaria enneaphyllos) a k. cibulkonosnou (Dentaria bulbifera), plicníkem tmavým (Pulmonaria obscura), kostřavou lesní (Festuca altissima), ječmenkou evropskou (Hordelymus europaeus). Zajímavý je výskyt kapradiny laločnaté (Polystichum aculeatum). Na vlhčích místech roste např.: rozrazil horský, mokrýš střídavolistý a vstřícnolistý a ostřice řídkoklasá.

Suťová pole na jižních svazích jsou floristicky chudá, z významnějších druhů jsou zastoupeny tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria), zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia) a silenka nící (Silene nutans). Přestože se suťové enklávy rozprostírají na již. a vých. svahu, lze zde zastihnout některé montánní mechy, jako štěrbovku skalní (Andreaea rupestris), či druhy rodu zoubkočepka (Racomitrium) - zoubkočepku svazčitou (R. fasciculare), z. různořadou (R. heterostichum) a z. mechovitou (R. lanuginosum).

Fauna: Rezervace je charakteristická bohatým druhovým spektrem nejrůznějších bezobratlých živočichů, zejména hmyzu. Dosud zde bylo zjištěno 437 druhů motýlů (Vávra 2002). K nejvýznamnějším patří ty druhy, které indikují kvalitu zdejších biotopů. Vrbkovníček Mompha terminella žijící na čarovníku (Circaea sp.) patří k velmi lokálním druhům. Nehojná píďalka Eustroma reticulatum je typickým druhem pásma bučin. Nález mola Eudarcia pagenstecherella představoval teprve druhou lokalitu v rámci celé České republiky. Neméně bohaté je společenstvo brouků. Z významných druhů můžeme jmenovat roháčka Ceruchus chrysomelinus (kriticky ohrožený druh dle Vyhlášky 395/92 Sb.), střevlíky Carabus irregularis a C. problematicus (ohrožené druhy), stehenáče Ischnomera cinerascens či větevníčka Platyrhinus resinosus. K velmi významným druhům patří bezkřídlé terikolní druhy nosatců rodu Acales, které patří k významným indikačním druhům pro stanovení kontinuálních lesů, tj. lesů s přirozeným ekosystémem. K vzácný a ohroženým sarančím patří Chorthippus pullus. Pravidelně zde hnízdí datel černý (Dryocopus martius), žluna šedá (Picus canus)lejsek černohlavý (Ficedula hypoleuca), šoupálek krátkoprstý (Certhia brachydactyla) či holub doupňák (Columba oenas). Rozmnožuje se zde také čolek horský (Triturus alpestris) a ještěrka živorodá (Lacerta vivipara).

Lesnictví: Lesní vegetace je ovlivněna stejným způsobem jako bylinný podrost. V závislosti na geologickém podkladu a sklonu svahů se mění i druhová skladba lesa. Suťové lesy zaujímají poměrně velkou plochu rezervace a rozprostírají se od vrcholu dolů až ke květnatým bučinám, které rostou na mírnější svazích a při úpatí se prolínají s kyselými bučinami.

Činnost: Jilmo-javorové porosty byly v minulosti postiženy houbovým onemocněním a většina jilmů v rezervaci odumřela. Listnaté porosty jsou pod intenzivním tlakem vysoké zvěře a dochází k silnému okusu mladých stromů a k minimálnímu zmlazení.

Přírodní památka Rybník u Králova mlýna (CHKO Labské pískovce)

Administrativní údaje: Leží v lesním komplexu severně od Děčína u Maxiček, v k.ú. Maxičky, okres Děčín. Rozloha: 0,6033 ha, nadmořská výška: 365 m. Zřízeno vyhláškou Správy CHKO Labské pískovce č. 2/2002 s účinností od 10.11. 2000.

Předmět ochrany: Hlavním předmětem ochrany je vodní rostlina žabníček vzplývavý (Luronium natans). Tento druh byl do roku 1999 považován v České republice za vyhynulý. Při floristickém průzkumu se podařilo nalézt populaci tohoto druhu v Královomlýnském rybníce (Suda et al. 2000). Pro Českou republiku se tedy jedná o velmi významnou lokalitu.

Geologie: Rybník lze charakterizovat jako lesní rybník s průzračnou a studenou vodou, s viditelností až na samé dno. Vodní sloupec činí u hráze cca 3 m. V podloží jsou druhohorní turonské kvádrové pískovce. Rybník byl založen na dně údolí protékaného potokem Napajedla, kde se vyskytují i čtvrtohorní svahové a aluviální sedimenty.

Flóra: Lokalita dobře odpovídá ekologickým nárokům žabníčku. Je pro ní typická nezvykle průzračná voda s viditelností až na samé dno, nízká koncentrace rozpuštěných látek s velmi nízkým množstvím fosforu a dusíku. Například hodnoty dusičnanů dosahují pouze 0,3 mg/l, což představuje pouhou pětinu přípustné normy pro kojeneckou vodu. V pobřežní vegetaci Mlýnského rybníka dominují ostřice ježatá a zobánkatá, vrbovka bahenní (Epilobium palustre), přeslička poříční (Equisetum fluviatile), suchopýr úzkolistý, sítina článkovaná (Juncus articulatus) a cibulkatá (J. bulbosus), štírovník bažinný (Lotus uliginosus), šišák vroubkovaný a zevar vzpřímený (Sparganium erectum) a rdest vzplývavý.

Fauna: Z významných zástupců skupiny Odonata byla pozorována: motýlice lesklá (Calopterix splendens), šídlatka zelená (Lestes virens), šidélko kopovité (Coenagrion hastulatum), šídlo sítinové (Aschna juncea), šídlo královské (Anax imperator), páskovec kroužkovaný (Cordulogaster boltonii), vážka tmavá (Sympetrum danae).

Z dalších druhů byl pozorován skokan hnědý (Rana temporaria), ropucha obecná (Bufo bufo), skokan štíhlý (Rana arvalis), čolek obecný (Triturus vulgaris) a č. horský (Triturus alpestris).

Činnost: Plánuje se oprava hráze rybníky, která v současné době protéká.

Přírodní rezervace Stará Oleška (CHKO Labské pískovce)

Administrativní údaje: Část rybníka s mokřadní loukou a přilehlými pozemky, ležící na okraji obce Stará Oleška v k.ú. Stará Oleška, okres Děčín. Rozloha: 10,81 ha, nadmořská výška: 240 m. Zřízeno vyhláškou Správy CHKO Labské pískovce č.1/95 s účinností od 1.6.1995.

Předmět ochrany: Jedná se o jeden z nejvýznamnějších mokřadů na území CHKO, který představuje významné refugium celé řady vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů.

Geologie: Podložními horninami jsou druhohorní sedimenty české křídové pánve zastoupené svrchnoturonskými až coniackými slínovci. Půdy jsou písčitojílovité, glejové a rašeliništní.

Flóra: Vodní plocha přechází v porosty haluchy vodní (Oenanthe aquatica), rákosu obecného, orobince úzkolistého (Typha angustifolia) a orobince širolistého (Typha latifolia). Tato litorální vegetace navazuje na vlhké louky, kde rostou např. prstnatec májový, blatouch bahenní (Caltha palustris), prvosenka vyšší, ostřice prosová, bukvice lékařská a v okolí roste ostřice chabá (Carex flacca).

Fauna: K nejvýznamnějším skupinám bezobratlých živočichů patří společenstva vážek (zjištěno již 25 druhů) a rovnokřídlého hmyzu. Kobylka Conocephalus dorsalis patří k typickým představitelům zdejších biotopů. Je zde silná populace skokanů skřehotavých (Rana ridibunda), ještě v šedesátých létech zde byla populace rosničky zelené (Hyla arborea) a blatnice skvrnité (Pelobates fuscus). Pravidelně hnízdí např. potápka roháč (Podiceps cristatus) a potápka malá (Tachybaptus ruficollis), moták pochop (Circus aeruginosu), chřástal vodní (Rallus aquaticus), , cvrčilka říční (Locustella fluviatilis), cvrčilka zelená (Locustella naevia), rákosník obecný (Acrocephalus scirpaceus), linduška luční (Anthus pratensis) a strnad rákosní (Emberiza schoeniclus). Nepravidelně zahnízdí volavka popelavá (Ardea cinerea), rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus), bekasina otavní (Gallinago gallinago a chřástal polní (Crex crex).

Lesnictví: Část rezervace je tvořena podmáčenou olšinou s různým stupněm zamokření.

Činnost: Mokřadní louka se pravidelně kosí za účelem udržení a rozvoje současného druhového složení rostlin. Vhodné by bylo pokosit část přestárlých porostů rákosu.

V minulosti byly okolní pozemky částečně odvodněny a intenzivně využívány k pastvě skotu.

Přírodní památka Tiské stěny (CHKO Labské pískovce)

Administrativní údaje: Leží na severním okraji obce Tisá, v k.ú. Tisá, okres Ústí n.. Rozloha: 99,56 ha, nadmořská výška: 533 - 615 m. Zřízeno vyhláškou Správy CHKO Labské pískovce č. 3/96 s účinností od 10.6.1996.

Předmět ochrany: Přírodní památka byla zřízena k ochraně unikátního skalního města, které představuje i významné refugium řady živočišných druhů.

Geologie: Skalní město se vytvořilo působením erozních činitelů (voda, vítr, mráz, chemické zvětrávání) v druhohorních sedimentech české křídové pánve zastoupených kvádrovými středně až hrubě zrnitými křemennými pískovci cenomanu, ale zejména spodního turonu. Eroze postupovala podél sítě svislých puklin v pískovci a během třetihor a hlavně čtvrtohor rozčlenila původně souvislou pískovcovou desku na jednotlivé bloky a věže skalního města. To je tvarově velmi bohaté - nacházejí se zde skalní tunely, dutiny, jeskyně, voštiny, lišty a další útvary. Čtvrtohorní sedimenty se nacházejí převážně při úpatí skal a v údolí mezi Tiskými a Severními stěnami. Jedná se o písčité sutě a hlíny.

Flóra: Flóra Tiských stěn je poměrně chudá, charakteristickými druhy jsou např. vřes obecný, metlička křivolaká a hasivka orličí (Pteridium aquilinum).

Fauna: Velmi zajímavý je nález brouka stehenáče Calopus serraticornis. Z ptačích druhů zde pravidelně hnízdí poštolka obecná (Falco tinnunculus), rehek domácí (Phoenicurus ochruros), rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus) a krkavec velký (Corvus corax). V minulosti zde hnízdil také sokol stěhovavý (Falco peregrinus).

Lesnictví: Výrazné zastoupení v lesních porostech má bříza bělokorá a borovice lesní.

Přírodní rezervace Za pilou (CHKO Labské pískovce)

Administrativní údaje: Lokalita se nachází jz. od obce Srbská Kamenice, v k.ú. Srbská Kamenice. Rozloha: 1,06 ha, nadmořská výška: 217 m. Zřízeno vyhláškou Správy CHKO Labské pískovce č.1/99 s účinností od 22.4. 1999.

Předmět ochrany: Mokřadní louka s výskytem řady ohrožených a vzácných druhů.

Geologie: Jedná se o dno údolí (mísovitého tvaru) na jehož dně se nachází vlastní podmáčená plocha. Geologický podklad je tvořen druhohorními pískovcovými uloženinami, na kterých spočívají čtvrtohorní hnilokaly a slatiny.

Flóra: Nenachází se zde žádná vodoteč, proto zdroj vody pochází z atmosférických srážek, příp. malých vodních vývěrů. Jsou zde plochy velmi silně podmáčené v terénních depresích, které přecházejí do sušších ploch.V minulosti byl pozemek zemědělsky využíván a pozůstatkem po této činnosti jsou odvodňovací kanálky, které jsou nefunkční a na volné hladině roste vachta trojlistá. Na více podmáčených místech plochy rezervace rostou vysokostébelné ostřice. Dalším typem stanoviště jsou méně podmáčená místa bez vodních plošek, kde roste např.: prstnatec májový, kozlík dvoudomý, třezalka čtyřkřídlá (Hypericum tetrapterum), rozrazil štítkovitý (Veronica scutellata) a další druhy.

Činnost: Část plochy byla v minulosti zavezena a slouží jako manipulační plocha pily v Srbské Kamenici. Od roku 1996 je plocha pravidelně ručně kosena a je odstraňována pokosená biomasa z plochy rezervace.

Závěrem autoři děkují Mgr. Lence Voříškové a RNDr. Lence Němcové za údaje a poznámky k bryoflóře a RNDr. Petru Chvátalovi za zpracování kapitol geologie.

Použitá literatura
Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. jun., Kaplan Z., Kirschner J. & Štěpánek J.(eds.) (2002): Klíč ke květeně České republiky. (Key to the Flora of the Czech Republic.) - 928 p., Academia, Praha.

Kuncová J. et al. (1999): In: Mackovčin P & Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek I.,Ústecko.-Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 350 pp.

Suda, J., Bauer, P., Brabec, J. & Hadinec, J. (2000): Znovunalezené druhy naší květeny – žabníček vzplývavý. – Živa, Praha, 48: 205 – 207.

Vávra J. (2002): NPR Růžák – lepidopterologický průzkum. Závěrečná zpráva. Aquatest Praha, 9 pp.

Vysvětlivky ke zkratkám

NP – národní park, CHKO – chráněná krajinná oblast, NPR – národní přírodní rezervace, NPP – národní přírodní památka, PR – přírodní rezervace, PP- přírodní památka, MCHÚ – maloplošné chráněné území, k.ú. – katastrální území, MK – ministerstvo kultury.
 

 

Omezení vstupu

UPOZORNĚNÍ: S ohledem na pokračující odstraňování následků vichřice zůstávají i nadále uzavřeny zelená TZT ve Studáneckém dole a úsek Köglerovy naučné stezky kolem Plačtivých kamenů (včetně přístupu od Malého Vlčího potoka).


Omezení vstupu do Divoké soutěsky z důvodu opravy galerií. Více informací zde.

Nepřehlédněte!

Nenechte si ujít výstavu "Lesy národního parku České Švýcarsko". Vice informací zde.


Naši partneři

Nationalpark Sächsische Schweiz

Park Narodowy Gór Stołowych

EUROPARC Federation