Fauna
Bezobratlí
Autoři: Pavel Benda a Miloš Trýzna
Fauna bezobratlých živočichů je v Českosaském Švýcarsku (Labských pískovcích) velice bohatá a rozmanitá, což je dáno především různorodostí biotopů tohoto území. Nejlépe je z faunistického hlediska prozkoumán hmyz, z něhož řád brouků (Coleoptera) patří k relativně nejlépe probádaným skupinám. Na území Českosaského Švýcarska žije nemálo velmi vzácných a zajímavých druhů.
Čeleď střevlíkovitých je zastoupena hned několika druhy rodu Carabus. Na písčitých půdách a vřesovištích žije vzácný heliofil Carabus nitens. Na zachovalých lokalitách je možné spatřit střevlíka nepravidelného (Carabus irregularis), který je vázán na původní listnaté, zejména bukové porosty. V inverzních kaňonech říčky Kamenice žije vzácný střevlík Carabus problematicus. Na teplé otevřené stanoviště je vázán mizející západoevropský Carabus auratus, na rašeliništích a vřesovištích žije Carabus arvensis či vzácný eurokavkazský druh Pterostichus quadrifoveolatus. V údolí řeky Labe byl nalezen i vzácný Dyschirius intermedius.
V oblasti byl prokázán výskyt 108 druhů tesaříků (Cerambycidae). Díky rozmanitosti jednotlivých biotopů se na poměrně malé ploše vyskytují jak druhy chladnomilné, tak i druhy teplomilné, patřící spíše do jižnějších oblastí našeho státu. V inverzních polohách v místech přirozeného výskytu smrku žije vzácný tesařík pasekový (Pachyta lamed). K dalším druhům s boreomontánním rozšířením patří Pachyta quadrimaculata a především vzácný a lokální druh Acmaeops septentrionis, který žije v jehličnatých porostech horských lesů na ohněm poškozených suchých stromech. V borových lesích se velmi vzácně vyskytuje tesařík zavalitý (Ergates faber). Zajímavý je i výskyt dalších tesaříků s montánně-subalpinským rozšířením. Z nich jmenujme alespoň tesaříka Anastrangalia dubia, Clytus lama a především vzácný horský druh Pedostrangalia pubescens. Výskyt tesaříka alpského (Rosalia alpina) se v recentní době nepodařilo prokázat, i když z minulosti je z tohoto území citováno několik údajů.
V území byla zjištěna řada velmi významných a zajímavých druhů kovaříků (Elateridae). V chladných inverzních roklích žije horský lesní kovařík Sericus subaeneus, který je vázán pouze na zachovalé lesy. V chladných lokalitách na vlhkých paloucích žije eurosibiřský druh Aplotarsus incanus, dalším typicky silvikolním druhem je Ectinus aterrimus. Na volných lokalitách s písčitým podkladem a na vřesovištích žije palearktický Cardiophorus asellus. K vyloženě teplomilným prvkům patří Pseudanostirus globicollis, kterého můžeme vzácně nalézt v mezotrofních květnatých bučinách na čedičových vrších. K dalším teplomilným druhům patří vzácný evropský druh Agriotes pallidulus, který se vyskytuje v řídkých listnatých lesích. V území žije i náš největší kovařík Stenagostus rufus, který je zde vázán na borové lesní komplexy. Z nápadných kovaříků je možné jmenovat druh Pristilophus cruciatus, jehož okrové krovky mají černou kresbu ve tvaru kříže.
V nedávné době bylo v území nalezeno několik velmi zajímavých a významných druhů páteříčků (Cantharidae). Jde především o typicky horské druhy, které se na zdejším území vyskytují unikátně ve velmi malých nadmořských výškách (cca 130 m) v chladných inverzních biotopech, ačkoliv na jiných místech Evropy žijí na horských loukách či horských hřebenech. K těmto druhům patří především Rhagonycha translucida, Ancistronycha erichsoni, A. abdominalis a A. violacea.
Stehenáčovití (Oedemeridae) jsou zastoupeny největším zástupcem této čeledi, druhem Calopus serraticornis a vzácným teplomilným druhem Ischnomera cinerascens cinerascens. V labském údolí byl zjištěn další teplomilný prvek Clanoptilus geniculatus z čeledi bradavičníkovitých (Malachiidae), přičemž tento nález představuje teprve druhý doklad z území Čech.
Velmi početně jsou v území zastoupeni nosatcovití (Curculionidae) a mandelinkovití (Chrysomelidae) brouci. K velmi významným patří především ty druhy, které obvykle žijí ve vyšších polohách, kdežto zde se vyskytují i ve velmi nízkých nadmořských výškách v úzkých údolích vodních toků. Zde se tyto druhy udržely od konce doby ledové vzhledem k podobně chladnému klimatu, jako je klima horské. K těmto druhům patří Chrysolina rufa, Minota obesa (Chrysomelidae) a Otiorhynchus equestris či Notaris atterimus (Curculionidae). Mandelinky Oomorphus concolor a Apteropeda globosa jsou typickými druhy přirozených lesních biotopů. K významným indikačním druhům, které jednoznačně dokládají kontinuálnost, tj. stálost a přirozenost lesa na dané lokalitě, patří převážně bezkřídlí zástupci nosatcovitých, jednak rodu Acalles (A. camelus a A. commutatus) a druh Echinodera hypocrita. K vzácnostem patří endemitní nosatec Aphytobius sphaerion, kterého se však v recentní době nepodařilo prokázat. K nejvýznamnějším nálezům patří nedávné objevení druhu Plinthus tischeri. Tento vzácný a lokální horský druh karpatského původu zde žije na nejzápadnějším zjištěném bodu svého přirozeného rozšíření a to pouze v nejstudenějších inverzních údolích. Vzácně se v dubových lesích vyskytuje teplomilný nosatcovitý brouk Tropideres albirostris (Anthribidae).
Na příhodných lokalitách s písčitým podkladem žije jako velká rarita chrobák černý (Typhaeus typhoeus) z čeledi Geotrupidae. Okolí Hřenska představuje jeho jedinou lokalitu v rámci celé České republiky. Na prosluněných místech a lesních pasekách je možné vzácně spatřit zdobence Gnorimus variabilis (Scarabaeidae). Roháček Ceruchus chrysomelinus (Lucanidae) se vyskytuje vzácně v zachovalých smíšených lesích, kde se jeho larvy vyvíjejí v hnijícím dřevě smrků. Zajímavý je nález hrobaříka Nicrophorus germanicus, který je zařazen mezi druhy chráněné směrnicí ES.
Na území Českosaského Švýcarska bylo prokázáno více než 1000 druhů motýlů. Rovněž druhové spektrum motýlů je nápadné tím, že v sobě zahrnuje mozaiku druhů teplomilných a druhů podhorských či dokonce horských. Tato skutečnost je dána charakterem reliéfu, a tím i následnou různorodostí klimatu zdejšího území. Teplomilní motýli žijí na jižně exponovaných svazích pískovcových skal či čedičových vrchů, chladnomilní pak v inverzních údolích pískovcových skal. Všechny tyto klimatické zvláštnosti umožňují existenci řady druhů se submontánním, montánním a boreálním rozšířením. K těmto druhům patří například hrotnokřídlec kapradinový (Hepialus fusconebulosus), drobníček Stigmella myrtillella či chrostíkovník Micropterix osthelderi. V reliktních borech na rašelinných enklávách žije řada tyrfobiontních a tyrfofilních druhů, tedy takových, jež jsou svým vývojem vázány na rojovník bahenní (Ledum palustre). K těm patří zejména drobníček Stigmella lediella, podkopníček Lyonetia ledi či pouzdrovníček Coleophora ledi. Z dalších významných druhů je možné jmenovat hnědáska chrastavcového (Euphydryas aurinia) (uveden ve směrnici ES), žijícího na vlhčích loukách, nehojného otakárka fenyklového (Papilio machaon), v Čechách velmi vzácného soumračníka černohnědého (Heteropterus morpheus), ostruháčka jilmového (Satyrium w-album), žijícího jednotlivě v teplých listnatých lesích či nehojného okáče třeslicového (Coenonympha glycerion). Zajímavý je výskyt běláska ovocného (Aporia crataegi). Poslední výskyt tohoto druhu v Čechách a na Moravě byl zaznamenán v roce 1983, z území Českého Švýcarska však pochází několik recentních nálezů.
Rovnokřídlý hmyz (Orthoptera) je zastoupen rovněž několika pozoruhodnými druhy. V jeskyních a štolách byla zjištěna kobylka Troglophilus neglectus. Nálezy v CHKO Labské pískovce představují vůbec první údaje v rámci střední Evropy, neboť tento druh byl dosud znám pouze z jižního Rakouska a Balkánského poloostrova (Chládek, Benda et Trýzna 2000). Na čedičových vyvřelinách žije vzácná horská bezkřídlá kobylka Pholidoptera aptera bohemica, jejíž výskyt na území národního parku je jedinou recentní lokalitou na území České republiky. Na příhodných místech je možné zastihnout kobylku Decticus verrucivorus. Opakovaně byl na několika místech prokázán výskyt kobylky smrkové (Barbitistes constrictus), která se vyskytuje pouze v jehličnatých lesích. Na vřesovištích a jiných teplejších biotopech žije nehojná saranče Chorthippus pullus.
Vážky (Odonata) jsou zastoupeny 45 druhy. Na zdejším území se můžeme setkat jak s druhy vázanými na tekoucí vody – např. motýlici lesklou (Calopteryx splendens), klínatkou rohatou (Ophiogomphus cecilia) (uvedena ve směrnici ES), páskovcem kroužkovaným a dvojzubým (Cordulegaster boltoni a C. bidentatus), tak i s druhy vázanými na acidní vody rašeliništního charakteru – šidélkem kopovitým (Coenagrion hastulatum), vážkou čárkovanou (Leucorrhinia dubia), vážkou jasnoskvrnnou (L. pectoralis), šídlem sítinovým (Aeschna juncea), vážkou tmavou (Sympetrum danae) a také vážkou podhorní (S. pedemontanum). Stojaté vodní plochy s porosty vodních rostlin jsou osídleny šídlem královským (Anax imperator), šidélkem rudoočkem (Erythromma najas) či šidélkem znamenaným (Erythromma viridulum).
Z ostatních řádů hmyzu uveďme alespoň několik nejzajímavějších druhů. Slunná místa na okrajích lesa vyhledává vzácná cikáda chlumní (Cicadetta montana). Na skalních plošinách, stolových horách, ale i v kaňonu Labe žije horský druh mravence Manica rubida. Výskyt v takto nízkých nadmořských výškách je jev u tohoto druhu jinde v Evropě nezjištěný. V údolí řeky Labe byly nalezeny další montánní druhy mravenců, např. Formica lemani a Formica truncorum. Z území pochází i nový druh pro vědu - květilka Phorbia kulai.
Rovněž arachnofauna oblasti je velice zajímavá. Díky značné členitosti území zde, stejně jako u rostlin a jiných skupin živočichů, nacházíme vedle vysloveně horských druhů pavouků (Araneida) také druhy nížin a v neposlední řadě i druhy mokřadů, stepí i druhy jeskynní. Z druhů typických pro horské louky zde žije slíďák Arctosa figurata. Nápadný je křižák pruhovaný (Argiope bruennichi), který žije na vlhkých slunných loukách a místech zarostlých vyššími bylinami a travinami. Do roku 1991 byl znám jen z nejjižnějších částí Moravy a Slovenska. Ze stepních pavouků zde můžeme potkat některé slíďáky, zvláště pestře zbarvené druhy rodu Alopecosa. Z dalších pavoukovců je možné jmenovat klepítníka členěného (Ischyropsalis helwigii), který žije výhradně ve vyšších polohách Českého masívu, kde preferuje stanoviště na březích horských potůčků v zastíněných roklích.
V periodických tůních se můžeme setkat s korýšem listonohem letním (Triops cancriformis).
V nedávné době byl na české straně území proveden podrobný faunistický výzkum měkkýšů (Mollusca). Výsledky ukázaly přítomnost několika unikátních druhů. Za zmínku stojí subatlantský druh Arion intermedius, u něhož nález v Edmundově soutěsce u Hřenska představoval vůbec první lokalitu v Čechách. Na čedičových vrších žije vzácná subatlantská závornatka černavá (Clausilia bidentata).
Dokladem výskytu montánních a boreálních druhů ve zdejších inverzních lokalitách je nález stonožky Brachyschendyla montana (Chilopoda). Tento alpský druh byl dosud znám pouze z Francie, Itálie a Rakouska.
Rovněž společenstvo žížal (Lumbricidae) je na zájmovém území velice pestré. K montánním druhům patří druh Octodrilus argoviensis, který rovněž žije v chladných údolích podél říček. Dosud byl tento druh znám pouze z horských poloh Krkonoš a Šumavy. Aporectodea icterica a A. limicola patří k druhům s atlantským typem rozšíření. Vzácným hygrofilním druhem je Aporectodea handlirschi. K dalším významným druhům patří žížaly Helodrilus oculatus, Dendrobaena attemsi attemsi a D. vejdovskyi.
Obratlovci
Autor: Pavel Benda
Kruhoústí (Cyclostomata) byly v minulosti zastoupeny třemi druhy - mihulí mořskou (Petromyzon marinus), mihulí říční (Lampetra fluviatilis) a mihulí potoční (Lampetra planeri). Pouze poslední se dodnes vyskytuje v povodí řek Křinice a Kamenice. První dva druhy, které byly vázány výhradně na řeku Labe, patří již více než 100 let k vymizelým.
Z hlediska druhového bohatství ryb patří k nejvýznamnějším přirozený tok řeky Labe s typickými představiteli parmou obecnou (Barbus barbus), podouství nosákem (Vimba vimba), candátem obecným (Stizostedion lucioperca), ježdíkem obecným (Acerina cernua), mníkem jednovousým (Lota lota) a úhořem říčním (Anguilla anguilla). Celkové bohatství ichtyofauny tohoto vodního toku tvoří již více než dvacet autochtonních druhů, které se zde i přirozeně vytírají. Ostatní toky náleží většinou k pstruhovému pásmu s charakteristickou faunou reprezentovanou pstruhem obecným (Salmo trutta), lipanem podhorním (Thymallus thymallus) a vrankou obecnou (Cottus gobio). V povodí Jílovského potoka žije střevle potoční (Phoxinus phoxinus) a mřenka mramorovaná (Noemacheilus barbatulus). Od roku 1999 probíhá reintrodukce lososa obecného (Salmo salar) do povodí řeky Kamenice. V roce 2002 byl poprvé zaznamenán tah dospělých lososů z moře zpět do řeky Kamenice k rozmnožování (Benda 2003).
V území byla prokázána přítomnost 16 druhů obojživelníků. Zajímavá je populace mloka skvrnitého (Salamandra salamandra), která v některých oblastech dosahuje značné početnosti a svého nejnižšího místa rozšíření v České republice (cca 150 m n. m.). Ve velmi silné populaci se vyskytuje čolek horský (Triturus alpestris) a čolek obecný (Triturus vulgaris), naopak velmi vzácný je čolek velký (Triturus cristatus). Jako vzácnost je v literatuře uváděn výskyt čolka hranatého (Triturus helveticus), významného atlantického elementu (Moravec et Voženílek 2000). Jen lokálně byla zjištěna kuňka obecná (Bombina bombina). Ve stabilních populacích se vyskytuje skokan skřehotavý (Rana ridibunda), skokan štíhlý (Rana dalmatina) a skokan ostronosý (Rana arvalis).
Byl zde prokázán výskyt osmi druhů plazů, z nichž už bohužel želva bahenní (Emys orbicularis), zde vázaná na řeku Labe a povodí Kamenice, byla vyhubena před více než sto lety. Také o užovce podplamaté (Natrix tessellata) chybí v posledních desetiletích údaje o jejím výskytu. Hojně se vyskytuje ještěrka živorodá (Zootoca vivipara), plošný charakter má rozšíření ještěrky obecné (Lacerta agilis) a zmije obecné (Vipera berus). V posledních letech přibyla pozorování užovky hladké (Coronella austriaca).
Hnízdění na území této oblasti bylo prokázáno u více než 130 druhů ptáků. Pravidelně v celé oblasti hnízdí minimálně tři páry čápa černého (Ciconia nigra) a od poloviny devadesátých let opět úspěšně hnízdí sokol stěhovavý (Falco peregrinus), jehož hnízdní populace je v současnosti největší ve střední Evropě. Na německé straně oblasti v posledních letech pravidelně hnízdí raroh velký (Falco cherrug), náš jediný ptačí druh s mongolsko-tibetským typem rozšíření (Augst 1998). Zajímavé je prokázané hnízdění morčáka velkého (Mergus merganser) na řece Labi. U tetřeva hlušce (Tetrao urogallus) bylo poslední rozmnožování doloženo v roce 1983 (Bárta 1987), pravidelně se zatím vyskytuje tetřívek obecný (Tetrao tetrix), i když jeho stavy v posledních letech klesají. Naopak stavy křepelky polní (Coturnix coturnix) mají vzrůstající tendenci. Oblast kolem řeky Labe je pravidelnou hnízdní oblastí pisíka obecného (Actitis hypoleucos). Pravidelně hnízdí sluka lesní (Scolopax rusticola) a na vlhkých loukách také bekasína otavní (Gallinago gallinago). Hnízdění bylo prokázáno u sedmi druhů sov, např. u výra velkého (Bubo bubo), kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum), sýce rousného (Aegolius funereus). Typickým obyvatelem souvislých lesů je datel černý (Dryocopus martius). V posledních letech je na plochách po lesních požárech pravidelně zjišťován výskyt lelka lesního (Caprimulgus europaeus). Pravidelně hnízdí skrytě žijící chřástal vodní (Rallus aquaticus) a chřástal polní (Crex crex). Relativně stabilní je populace ledňáčka říčního (Alcedo atthis), hnízdní hustota populace skorce vodního (Cinclus cinclus) dosahuje na řece Kamenici jednu z nejvyšších ve střední Evropě (Benda 1997). Na klimaticky vhodných lokalitách můžeme slyšet typický zpěv žluvy hajní (Oriolus oriolus) a slavíka obecného (Luscinia megarhynchos). Dnes již jen velmi vzácně je možno slyšet typický zpěv skřivana lesního (Lullula arborea). Zemědělská krajina je domovem ťuhýka obecného (Lanius collurio), bramborníčka hnědého (Saxicola rubetra) a v této oblasti ojediněle hnízdícího bramborníčka černohlavého (S. torquata). Hnízdí zde také všech pět druhů našich pěnic.
V oblasti bylo zatím zjištěno 62 druhů savců, z nichž však část byla vyhubena již před několika stoletími. K těmto druhům patří vlk (Canis lupus), kočka divoká (Felis silvestris), medvěd hnědý (Ursus arctos) a los evropský (Alces alces). Pravidelně se zde vyskytuje např. rejsec vodní (Neomys fodiens), podstatně vzácnější je rejsec černý (Neomys anomalus). Zdejší oblast poskytuje velmi vhodné podmínky pro netopýry. Ze zatím 15 zjištěných druhů (Bárta, Benda et Fabiánek 2000) je nutné zmínit se alespoň o vrápenci malém (Rhinolophus hipposideros), netopýrovi velkém (Myotis myotis), netopýrovi rezavém (Nyctalus noctula) a netopýrovi hvízdavém (Pipistrellus pipistrellus). Z bohatě zastoupeného řádu hlodavců se od začátku devadesátých let na Labi pravidelně vyskytuje bobr evropský (Castor fiber) (Benda et Šutera 1996). Hraboš mokřadní (Microtus agrestis) dosahuje v kaňonu Labe nejnižšího výskytu v České republice (cca 125 m n. m.). Myšice temnopásá (Apodemus agrarius) patří na vhodných stanovištích v některých letech dokonce k dominantním druhům (Bárta et Benda 1998). Pravidelně se vyskytuje také plch velký (Myoxus glis), plch zahradní (Eliomys quercinus) a plšík lískový (Muscardinus avellanarius). Za zmínku také stojí stabilní a rozmnožující se populace vydry říční (Lutra lutra), která byla zjištěna na všech vhodných tocích včetně Labe. U rysa ostrovida (Lynx lynx), jehož nový výskyt se datuje od třicátých let tohoto století, bylo již opakovaně doloženo rozmnožování (Benda 1996). Kamzík horský (Rupicapra rupicapra) alpského původu se v oblasti vyskytuje od roku 1907, kdy byl vypuštěn do přírody. Hojně se vyskytuje jelen evropský (Cervus elaphus), srnec obecný (Capreolus capreolus) a prase divoké (Sus scrofa).
