Flóra
Faktory biodiverzity
Autor: Handrij Härtel
Biodiverzita Českosaského Švýcarska (Labských pískovců) je dána několika základními faktory, mezi něž patří:
1. Geologický substrát
V celém území převládají kyselé kvádrové pískovce, které podmiňují chudý vegetační kryt. Významný vliv z hlediska biodiverzty proto hrají sporadicky se vyskytující odlišné substráty, byť zabírají jen velmi malou plochu. K nim patří zejména výstupy čedičových hornin, zejména na pravobřežní straně území, z nichž nejvyšší je Růžovský vrch, dále mladší křídové vrstvy tvořené slínovci, které nacházíme jižně od krušnohorského a českokamenického zlomového pásma. Tato oblast tvořící jižní okraj CHKO Labské pískovce náleží z hlediska biogeografického již k Českému středohoří. Dalším obohacením jsou též výstupy krystalinického podloží ve spodní části pískovcového kaňonu a v severní části na několika málo místech výstupy jurských vápenců podél lužické poruchy. V nejsevernější části CHKO Labské pískovce křídové vrstvy již zcela scházejí a území je tvořeno žulovými horninami, které jsou však rovněž kyselé povahy, takže biodiverzita zde není výrazně bohatší než na pískovcích.
2. Nadmořská výška
Labské pískovce mají ze všech pískovcových území české křídové pánve největší převýšení. Jestliže v kaňonu Labe, představujícím ve Hřensku nejnižší bod ČR (115 m n. m.) se vyskytuje teplomilná biota, pak v nejvyšších polohách (Vysoký Sněžník, 726 m n. m.) převládá biota submontánní, místy až montánní.
3. Makroklima
Labské pískovce mají jakožto nejzápadnější část české křídové pánve výrazně subatlantský charakter klimatu, který je ještě lokálně zesílen ve vlhkých inverzních roklích. To se projevuje velmi silným zastoupením subatlantských, vzácně i atlantských druhů rostlin a živočichů, z nichž některé mají v této oblasti svá jediná naleziště v ČR. V samotném pískovcovém skalním městě ovšem platí, že mnohem větší význam než makroklima hrají mikroklimatické podmínky dané reliéfem.
4. Geomorfologie
To, co určuje charakteristický ráz bioty Labských pískovců, je však především geomorfologie území, kde výrazný pískovcový reliéf podmiňuje specifické mikroklimatické podmínky, na něž je velmi úzce vázaná biota, takže hovoříme o pískovcovém fenoménu. Tyto mikroklimatické poměry, projevující se zejména známým zvratem vegetačních stupňů, umožňují výskyt řady montánních, vzácně i subalpinských druhů ve velmi nízkých nadmořských výškách, i pod 200 m , přičemž výskyty některých druhů mají výrazně reliktní charakter.
Mechorosty
Autor: Ivana Marková
Geologické a geomorfologické podmínky Českého Švýcarska ovlivňují nejen složení flóry a vegetace, ale také druhovém zastoupení mechorostů.
Mechorosty jsou ekologičtí specialisté malých rozměrů, schopné vychytávat drobné odlišnosti prostředí, proto můžeme na diversitu (druhovou rozmanitost) mechorostů v pískovcových oblastech pohlížet dvěma rozdílnými pohledy:
a) Pískovec je horninou chudou na živiny a stejně tak i půdy na pískovcích vzniklé. Bryoflóra těchto substrátů je poměrně druhově chudá, tvořená vesměs běžnými druhy.
b) Pískovec je hornina značně porézní, schopná pojmout velké množství vody. Vodní a větrná eroze modeluje v pískovcových sedimentech nejen bizardní skalní útvary, ale i hluboká úzká údolí, kde specifické mikroklimatické podmínky umožňují výskyt širokému spektru mechorostů a jsou domovem mnoha vzácných druhů.
Společenstva mechorostů vázaná na živinami chudých substrátech
Autor: Ivana Marková
Typickými druhy porůstajícími pískovcové skaly jsou především čtyřzoubek průzračný (Tetraphis pellucida), kryjnice Meylanova (Calypogeia integristipula), plevinka plazivá (Lepidozia reptans), dvouhroteček volátkovitý (Dicranella cerviculata), dvouhroteček různotvárný (Dicranella heteromalla), hyčovka lámavá (Dicranodontium denudatum), slatinatka obnažená (Odontoschisma denudatum) a bělomech skalní (Leucobryum juniperoideum).
Na více zastíněné a vlhčí skály jsou vázány druhy jako vršatka Taylorova (Mylia taylorii), křepenka dvoulaločná (Cephalozia bicuspidata), zdvojenka bělavá (Diplophyllum albicans), kýlnatka hajní (Scapania nemorea) nebo pobřežnice obecná (Pellia epiphylla), která osidluje též humusem bohaté skalní římsy a báze skal.
Na vlhkých stanovištích, především na kamenech na březích potoků nebo přímo v nich, se hojně nachází játrovka kýlnatka zvlněná (Scapania undulata), častým druhem je také hydrofilní mech pramenička obecná (Fontinalis antipyretica).
Zástupcem typickým pro podmáčené smrčiny a okraje zrašelinělých půd a rašelinišť je rohozec trojlaločný (Bazzania trilobata).
V reliktních borech se nejčastěji vyskytují dvouhrotec chvostnatý (Dicranum scoparium), paprutka nicí (Pohlia nutans) a křivonožka zprohýbaná (Campylopus flexulosus).
Společenstva mechorostů vázaná na specifické mikroklimatické podmínky a ekologicky vyhraněná stanoviště
Autor: Ivana Marková
Mezi specifická mikrostaniště patří např. skalní štěrbiny, rozsedliny, terásky a převisy skal. Ve stinných skalních štěrbinách se často nachází suboceanicko-montánní druh dřípovičník zpeřený (Schistostega pennata), jehož vytrvalý prvoklíček žlutozeleně “světélkuje”.
Teprve v posledních deseti letech bylo na území Labských pískovců (včetně NP) zjištěno několik lokalit chudozubíku Brownova (Tetrodontium brownianum), které jsou také jedinými recentními lokalitami tohoto druhu v ČR.
V inversních polohách pískovcového skalního města, díky klimatické inversi, nachází příhodné podmínky množství vzácných horských druhů mechorostů. K nejvzácnějším patří játrovky: arkto-alpinský druh mokřanka oddálená (Hygrobiella laxifolia), subarkticko-alpinský druh křižítka velkobuněčná (Lophozia grandiretis), subalpinský druh polanka Michauxova (Anastrophyllum michauxii), suboceanicko-montánní druh nivenka štítovitá (Harpanthus scutatus) a subboreálně-montánní druh vřesovka vonná (Geocalyx graveolens).
Kromě těchto vzácných druhů, zde najdeme mechorosty v horách běžně zastoupené, jakými jsou např. subarkticko-subalpinské mechy ploník horský (Polytrichum alpinum) a plonitka horská (Oligotrichum hercynicum) a montánní játrovky pobřežnice Neesova (Pellia neesiana) a palčice vykrojená (Tritomaria execta).
Na oceanický charakter území ukazuje výskyt oceanických až suboceanických druhů mechorostů, kterými jsou např. lesklec čeřitý (Plagiothecium undulatum), pruhovka zoubkovaná (Rhabdoweisia crispata), skřížovec lesní (Kurzia sylvatica), křepenka zahnutá (Cephalozia connivens) nebo kostrbatec řemenatý (Rhytidiadelphus loreus).
Ekologicky vyhraněnými stanovišti jsou myšleny např. vápnité pískovce, čedičové skalní výchozy, rašeliniště, prameniště, ale i tlející dřevo, solitérní stromy, a také antropogenní substráty – kamenné zídky, betonové sloupky apod.
Na vápnitých pískovcích se nacházejí četné bazifilní mechorosty např. vzácný druh vápnomilka přerušovaná (Pedinophyllum interruptum), prasklice bantryjská (Lophozia bantriensis), sourubka kadeřavá (Neckera crispa), krondlovka úzkolistá (Fissidens gracilifolius) nebo vijozub zkroucený (Tortella tortuosa).
Čedičové skalní výchozy a sutě hostí také některé montánní druhy mechů např. štěrbovku skalní (Andreaea rupestris) či zoubkočepku mechovitou (Racomitrium lanuginosum).
Na rašeliništích a zrašelinělých půdách jsou častými zástupci srpnatka splývavá (Drepanocladus fluitans), ploník obecný (Polytrichum commune) a rašeliníky – rašeliník ostrolistý (Sphagnum capillifolium), rašeliník bodlavý (Sphagnum cuspidatum), rašeliník křivolistý (Sphagnum fallax), rašeliník třásnitý (Sphagnum fimbriatum), rašeliník člunkolistý (Sphagnum palustre) nebo rašeliník statný (Sphagnum russowii).
Společenstva mechorostů rostoucích na tlejících kmenech, pařezech, či trouchnivém dřevu tvoří zejména druhy čtyřzoubek průzračný (Tetraphis pellucida), plevinka plazivá (Lepidozia reptans), křepenka dvoulaločná (Cephalozia bicuspidata), kornice slezská (Herzogiella seligeri), křehutka různolistá (Chiloscyphus profundus), baňatka draslavá (Brachythecium salebrosum), lesklec (Plagiothecium sp. div.) a rokyt cypřišovitý (Hypnum cupressiforme). Kromě těchto běžných druhů se na tlejícím dřevě vyskytují i vzácné játrovky křepenka bledá (Cephalozia leucantha), stěkovec vykrajovaný (Riccardia chamaedryfolia) a stěkovec široký (Riccardia latifrons), který byl na území NP teprve nedávno zjištěn.
Epifytická společenstva mechorostů tvoří většinou běžné fakultativně epifytické druhy mechorostů - rokyt cypřišovitý (Hypnum cupressiforme), rokýtek obecný (Amblystegium serpens), baňatka aksamitová (Brachythecium velutinum), dvouhrotec chvostnatý (Dicranum scoparium) a křehutka různolistá (Chiloscyphus profundus). Poměrně časté jsou i obligátně epifytické druhy - brvitec překrásný (Ptilidium pulcherrimum) a dvouhrotec chlumní (Dicranum montanum). Zatím ojedinělé jsou nálezy obligátně epifytických druhů, citlivých na znečištění ovzduší, z rodu šurpek (Orthotrichum). Tento rod zaznamenal výrazný ústup po roce 1950 i v následujících desetiletích na celém území ČR. Nyní jsme svědky jeho návratu. Za území NP byly nalezeny např. šurpek chluponosný (Orthotrichum diaphanum) a šurInvazní druhy mechorostů.
Velmi výrazně se po celém pískovcovém území projevuje invaze suboceanického mechu rovnozubu čárkovitého (Orthodontium lineare), který se hojně vyskytuje na tlejícím dřevě a kyselé borce smrku ztepilého a borovice lesní, a také na kolmých stěnách pískovcových skal.
Na několika lokalitách byl pozorován výskyt dalšího invazního mechu křivonožky vehnuté (Campylopus introflexus), který zde osidluje především holou půdu v březích lesních cest, vlastní lesní cesty a rozvolněné okraje smrkových porostů, např. na hranici vzrostlého lesa a mlazin. Můžeme ho nalézt také na sušších vyvýšených místech či březích rašelinišť a na humusem bohaté půdě v podmáčených smrčinách.
pek nízký (Orthotrichum pumillum). Není bez zajímavosti, že tyto druhy nebyly na území NP ani v jeho širším okolí (Šluknovský výběžek, Lužické hory, Labské pískovce) zaznamenány více jak 50 let.
Vzácné druhy mechorostů
Autor: Ivana Marková
Na území NP České Švýcarsko bylo nalezeno okolo 300 taxonů mechorostů (z toho 30% játrovek a 70% mechů), což představuje 35% z celkově nalezených druhů v ČR! V Červeném seznamu mechorostů ČR je zařazeno celkem 71 taxonů zde nalezených mechorostů (24% bryoflóry NP!). Pro území CHKO Labské pískovce nebyl doposud komplexní přehled druhů zpracován.
K nejvzácnějším mechorostům pro území Labských pískovců (NP České Švýcarsko a CHKO Labské pískovce) patří následující druhy mechorostů: nejvzácnějšími játrovkami jsou kriticky ohrožené druhy mokřanka oddálená (Hygrobiella laxifolia), nivenka štítovitá (Harpanthus scutatus), silně ohrožené druhy polanka Michauxova (Anastrophyllum michauxii), vřesovka vonná (Geocalyx graveolens) a zranitelné druhy rohozec trojzubý (Bazzania tricrenata) (historický údaj), křepenka řetízkovitá (Cephalozia catenulata), křepenka bledá (Cephalozia leucantha), kovanec tamaryškový (Frullania tamarisci) (historický údaj), vidoňka podzimní (Jamesoniella autumnalis), trsenka trsnatá (Jungermannia caespiticia) (historický údaj), křižítka velkobuněčná (Lophozia grandiretis), vápnomilka přerušovaná (Pedinophyllum interruptum).
Nejvzácnějšími mechy jsou silně ohrožené druhy prutník bažinný (Bryum uliginosum), dvouhroteček šídlovitý (Dicranella subulata), dvouhrotec velký (Dicranum majus), krondlovka tupolistá (Fissidens arnoldii), úzkolistec dlouholistý (Rhynchostegiella tenneriffae) a zranitelné druhy chudozubík Brownův (Tetrodontium brownianum) a paprutka prodloužená (Pohlia elongata) (historický údaj).
Použitá literatura:
Duell R. (1983): Distribution of the European and Macaaronesian Liverworts (Hepaticophytina). – Bryologische Beiträge, Aachen, Band 2: 1-115
Duell R. (1984): Distribution of the European and Macaaronesian Mooses (Bryophytina), Part I. – Bryologische Beiträge, Rheurdt, Band 4: 1-114
Duell R. (1985): Distribution of the European and Macaaronesian Mooses (Bryophytina), Part II. – Bryologische Beiträge, Rheurdt, Band 5: 110-232
Kučera J. & Váňa J. (2003): Check- and Red List of the bryophytes of the Czech Republic (2003). – Preslia, Praha, 75: 193-222
Hubáčková J. (1990): Bryophytes of the Jetřichovické stěny rocks.- Novit. Bot. Univ. Carol., Praha, 6: 47-59.
Kučera J., Müller F., Buryová B. & Voříšková L. (2003): Mechorosty zaznamenané během 10. jarního setkání bryologicko-lichenologické sekce v Krásné Lípě (NP České Švýcarsko a CHKO Labské pískovce) [Bryophytes recorded during the 10th Spring Meeting of the Bryological and Lichenological Section in Krásná Lípa (NP Bohemian Switzerland and PLA Labské pískovce]. – Bryonora, Praha, 31: 13-23
Vondráček M. (1992): Revize a rozšíření druhů rodu Orthotrichum HEDW. v České a Slovenské republice. (Musci). – Sborn. Západočes. Muz., Plzeň, Přír., 85: 1-76.
Voříšková L.: Mechorosty, p. 45 – 47, in Benda P. & Härtel H. (eds) (2003): Plán péče o
Národní park České Švýcarsko na období 2004–2016. – 226 p., Ms. [depon in knihovna Správy NP České Švýcarsko, Krásná Lípa].
Cévnaté rostliny
Autoři: Handrij Härtel a Petr Bauer
Českosaské Švýcarsko (Labské pískovce) patří k oblastem, které se, obdobně jako další území kvádrových pískovců, nevyznačují vysokou druhovou bohatostí cévnatých rostlin. Flóra je charakteristická vysokým zastoupením subatlantských druhů, jako jsou např. žebrovice různolistá (Blechnum spicant), mokrýš vstřícnolistý (Chrysosplenium oppositifolium), svízel skalní (Galium saxatile), zblochan zoubkatý (Glyceria declinata), třezalka rozprostřená (Hypericum humifusum), třezalka pěkná (Hypericum pulchrum), sítina ostrokvětá (Juncus acutiflorus), sítina kostrbatá (Juncus squarrosus), pérnatec horský (Lastrea limbosperma), štírovník bažinný (Lotus uliginosus), vrbina hajní (Lysimachia nemorum), koprník štětinolistý (Meum athamanticum), mochna anglická (Potentilla anglica). Velkou raritou území je výskyt dvou atlantských druhů z čeledi blánatcovité (Hymenophyllaceae): blánatec kentský (Hymenophyllum tunbrigense) představuje nejslavnější rostlinu Českosaského Švýcarska. Byl nalezen poprvé v rokli Uttewalder Grund na saské straně území v roce 1847, na české straně existuje údaj z Edmundovy soutěsky. Všechna naleziště patří dnes již bohužel minulosti, zejména v důsledku nadměrného sběru do herbářů. V druhém případě se jedná naopak o recentní objev samostatně rostoucích gametofytů vláskatce tajemného (Trichomanes speciosum), které byly nalezeny na více místech Českosaského Švýcarska (Vogel et al 1993), poprvé v soutěsce Suché Kamenice u Hřenska. Tyto gametofyty jsou považovány za relikt dřívějšího rozšíření tohoto druhu ve Střední Evropě.
Submontánní a montánní druhy jsou vázány zejména na stinné rokle a soutěsky, ve kterých se uplatňuje inverzní klima. Jsou to např. violka dvoukvětá (Viola biflora), devětsil bílý (Petasites albus), sedmikvítek evropský (Trientalis europaea), vranec jedlový (Huperzia selago), plavuň pučivá (Lycopodium annotinum).
Teplomilné druhy jsou v území vzácné. Naprostá většina se jich vyskytuje v údolí Labe, které je nejteplejší částí oblasti. Příkladem mohou být hořčík jestřábníkovitý (Picris hieracioides), kakost krvavý (Geranium sanguineum), čistec přímý (Stachys recta), žluťucha menší (Thalictrum minus), chrastavec křovištní (Knautia drymeia), tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria), pelyněk ladní (Artemisia campestris). Kromě údolí Labe lze teplomilné druhy nalézt na některých nezalesněných čedičových vrších, např. na Pastevním vrchu u Růžové, kde se vyskytuje jahodník trávnice (Fragaria viridis), válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), chrpa čekánek (Centaurea scabiosa), řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica) apod. Vysoké zastoupení teplomilných druhů lze nalézt samozřejmě i v jižní části CHKO Labské pískovce, která zasahuje již do Českého středohoří (v prostoru Libouchec, Jílové, Děčín, Česká Kamenice). Příkladem je např. výskyt druhů devaterník vejčitý (Helianthemum nummularium subsp. obscurum), pcháč bezlodyžný (Cirsium acaule), tužebník obecný (Filipendula vulgaris), prvosenka jarní (Primula veris), zběhovec ženevský (Ajuga genevensis) apod. (Bauer et Härtel 2000).
Významnou součást květeny území tvoří adventivní druhy, které se šíří zejména v údolí Labe a podél dalších vodních toků. Kromě dnes již běžných invazních druhů, jako jsou křídlatka japonská (Reynoutria japonica), křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis), netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera), dvouzubec černoplodý (Bidens frondosa) či hulevník Loeselův (Sisymbrium loeselii), představuje největší problém invaze borovice vejmutovky (Pinus strobus) do přirozených ekosystémů zejména reliktních borů. K nepůvodním druhům oblasti patří též náprstník červený (Digitalis purpurea), který je zde masově rozšířen na pasekách a patří dnes již k typickým druhům oblasti.
Z hlediska fytogeografického členění (Skalický 1988) je fytogeografický okres Labské pískovce (česká část oblasti) rozčleněn do 4 podokresů. Podokres Děčínský Sněžník zahrnuje levobřežní část se submontánním charakterem s vyzníváním některých charakteristických druhů Krušných hor, např. koprníku štětinolistého (Meum athamanticum) nebo upolínu evropského (Trollius europaeus). Samostatný podokres tvoří Kaňon Labe s výrazným podílem termofytů a adventivů. Podokres Růžovská plošina zabírá zemědělskou krajinu na pravé straně Labe. Podokres Jetřichovické skalní město se rozkládá víceméně na území Národního parku České Švýcarsko a zaujímá vlastní pískovcovou skalní oblast. Charakteristickým druhem této části je rojovník bahenní (Ledum palustre), rostoucí na skalních římsách.
Území CHKO Labské pískovce zabírá též okrajové části sousedních fytogeografických okresů, Krušnohorského podhůří, Verneřického středohoří a Šluknovské pahorkatiny.
