Hydrologie
Hydrologické a hydrogeologické poměry Českosaského Švýcarska (Labských pískovců) určují dva základní faktory. Prvý z nich představuje hluboce zaříznutý kaňon Labe v centru území, druhým faktorem je výborná propustnost pískovců. Vlivem průlinové a puklinové propustnosti pískovců je oblast relativně chudá na povrchové vodní toky. Pro říčky a potoky je charakteristické, že v horních tocích zasakují do podzemí, až se některé úplně ztrácejí. Naopak v dolních tocích se hluboce zařezávají do zvodnělých pískovců a obrovské zásoby křišťálově čistých podzemních vod se zde po své tisícileté pouti horninovým prostředím odvodňují formou mohutných pramenných vývěrů. Hlavními vodními toky na české straně jsou Labe a Kamenice s Křinicí a jejich přítoky, v Sasku (kromě Labe a Křinice) i Biela a Lachsbach s přítoky Sebnitz a Polenz.
Labe je největším vodním tokem ČR a v Českosaském Švýcarsku představuje hlavní drenážní bázi. Pod Děčínem Labe vytváří mohutný kaňon. Již v třetihorách a především ve čtvrtohorách zde docházelo při odtávání kontinentálního ledovce k intenzivní říční erozi. Zároveň docházelo k tektonickému zdvihu území. Souběh eroze a tektonického zdvihu (antecedence), vedly ke vzniku kaňonu, kde rozdíl nadmořských výšek od horní hrany po říční hladinu dosahuje až 300 m. Řeka Labe se tak prořízla celou mocností křídových sedimentů a na několika místech obnažila podložní krystalinikum.
Kamenice je největší a nejznámější vodní tok na české straně oblasti. Pramení pod horou Jedlová, horní tok protéká Lužickými horami, dolní územím CHKO Labské pískovce a od Srbské Kamenice Národním parkem České Švýcarsko. Zde řeka protéká proslulými soutěskami – Ferdinandovou, Divokou a Edmundovou. Nejvýznamnějším přítokem Kamenice je Chřibská Kamenice (s Přírodní rezervací Pavlino údolí) a s přítokem Doubického potoka. Chřibská Kamenice pramení rovněž pod horou Jedlová v Lužických horách. Dalšími přítoky Kamenice zprava jsou Jetřichovická Bělá a Dlouhá Bělá s přítokem Suché Bělé. Jedná se o pstruhové vodní toky s mimořádně čistou vodou. Z levých přítoků je významnější Olešnička, která protéká největší vodní plochou na české straně oblasti, Olešským rybníkem.
Křinice (Kirnitzsch) pramení u obce Studánka a po průtoku městem Krásná Lípa vtéká u Kyjova do pískovcového území národního parku, kde se krajina náhle mění v hluboce zaříznuté Kyjovské údolí lemované skalami. Po soutoku s Vlčím potokem (s přítokem Panského potoka) a posléze s Brtnickým a Bílým potokem, vstupuje Křinice v hraničním úseku mezi bývalými osadami Zadní Doubice a Zadní Jetřichovice do soutěsky Kirnitzschklamm. V prostoru Zadních Jetřichovic malebně meandruje v rovinatých fluviálních náplavech, poté vtéká zcela na saské území, kde ústí v Bad Schandau do Labe.
Dalšími významnějšími vodotečemi na české straně jsou z pravých přítoků Labe: Loubský potok a Suchá Kamenice s Janovským potokem, tvořící strmé, divoce romantické rokle; z levých přítoků zejména Jílovský potok, z menších potoků Čertova voda a Dolnožlebský potok vytvářející opět prudké strže ústící do Labe. Další menší vodní toky (např. Olšový potok s hodnotnou nivou) v levobřežní části tvoří přítoky říček Gottleuba a Biela, které ústí do Labe až na území SRN.
Zajímavostí území jsou vodoteče, které mají vyšší vodnatost jen několik týdnů v roce (např. Suchá Bělá, Suchá Kamenice).
Území Českosaského Švýcarska (Labských pískovců) představuje oblast mimořádného významu z hlediska tvorby a oběhu podzemních vod. To je dáno především skutečností, že křemenné pískovce, tvořící většinu území, dosahují mnoha set metrových mocností a jsou výborně propustné. Území reprezentuje celý hydrogeologický cyklus, tj. oblast infiltrace srážkových a povrchových vod podél okrajových zlomů (zejména Lužická porucha), oblast akumulace a transportu podzemních vod ve střední části a dále oblast drenáže podzemních vod v dolní části hluboce zařízlých údolí vodních toků Kamenice, Křinice a Labe. Puklinové prameny se zde tvoří v místech, kde podzemní vody na povrch vyvěrají prostřednictvím tektonických linií. Ke vzniku liniových pramenních vývěrů dochází např. v údolí Kamenice, kde říční kaňon svou hloubkou protíná zvodnělé pískovcové vrstvy. K oběhu podzemních vod dochází ve dvou hlavních kolektorech, tj. v cenomanském a turonském. Celková mocnost křídových souvrství mezi Českou Kamenicí a Děčínem dosahuje 1000 m, tj. nejvíce v celé české křídové pánvi.
Labské pískovce nejsou oblastí bohatou na stojaté vody, což souvisí s propustným pískovcovým podložím. Největší vodní nádrž v oblasti, Olešský rybník, se nachází již na mladších křídových vrstvách (slínovce) a náleží tak biogeograficky již do Českého středohoří. Olešský rybník (přírodní rezervace) je významným biotopem pro řadu ohrožených druhů rostlin i živočichů (zvláště ptáků). Menší vodní nádrže se nacházejí v levobřežní části u Ostrova (Ostrovský rybník – zajímavý rašelinnými plochami v jeho okolí), v Maxičkách; z hlediska biodiverzity je však významný zejména Královomlýnský rybník a nedaleká vodní nádrž, kde se vyskytuje žabníček vzplývavý (Luronium natans), jakožto na jediném místě v ČR. Na pravé straně Labe se nacházejí menší vodní nádrže mezi Novou Oleškou a Srbskou Kamenicí, v Jetřichovicích (Pavlínka), v Dlouhém Dolu a Kopci. Samotný NP České Švýcarsko je prakticky bez větších ploch stojatých vod, pouze se zde vyskytuje několik menších lesních rybíčků a tůní.
