Klima
Podnebí
Autor: Handrij Härtel
Dle mapy klimatických oblastí ČSSR (Quitt 1971) náleží území NP České Švýcarsko a CHKO Labské pískovce šesti klimatickým jednotkám. Mezi nejteplejší oblasti řadí řadí Quitt především Růžovskou plošinu, Děčínskou kotlinu a jižní pás CHKO Labské pískovce, patřící biogeograficky již k Českému středohoří (T2) a též údolí Labe (MT9). Celá východní část Jetřichovických stěn náleží jednotce MT7, pro níž je typické normálně dlouhé, mírné až mírně suché léto a normálně dlouhá, mírná až mírně chladná a suchá zima s krátkým trváním sněhové pokrývky, což však neplatí v hlubokých roklích Jetřichovických stěn, kde se naopak drží sněhová pokrývka často až dlouho do jara . na těchto tanovištícj jednoznačně převažuje vliv mikroklimatu. Zbývající jednotky zaujímají menší rozlohu (MT4, MT2), řadí se k nim částečně okolí Děčínského Sněžníku a také nejsevernější část území v okolí Mikulášovic. Nejchladnější oblast (CH7) se týká pouze vrcholových partií Děčínského Sněžníku a jeho západního úpatí až k Tisé a k okolí Petrovic.
Teplotní rozdíly jsou v rámci Labských pískovců dost výrazné, což odpovídá skutečnosti, že převýšení oblasti přesahuje 600 m. Průměrné roční teplotu 9°C dosahuje Děčín, odtud se průměrná roční teplota výrazně snižuje západním i východním směrem. V centrální části NP České Švýcarsko se pohybují okolo 7°C. Ještě výraznější gradient vykazují srážky. Z Děčína (673 mm) stoupají v Jílovém na 736 mm (na Děčínském Sněžníku tyto hodnoty přesahují 800 mm). Ještě strměji stoupají srážky východním směrem. V Jetřichovických stěnách dosahují 800 mm a v sousedních Lužických horách stoupají až na 1000 mm. Tento strmý srážkový gradient je způsobem přechodem vzdušných mas přes hřeben Lužických hor. Poměr srážek spadlých v období vegetačním (duben až září) k množství srážek spadlým v období mimovegetačním (říjen až březen) se pohybuje na Děčínsku kolem hodnoty 55:45. Tento vyrovnaný roční průběh srážek dokumentuje výrazný sklon k oceanitě klimatu (Glöckner 1995).
