Skrýt nabídku

Jsem les: Neodcházím! Jen se měním

Neodcházím! Jen se měním…
     … a nástrojem změny bude kůrovec



V Národním parku České Švýcarsko nacházíme dva zcela odlišné typy lesa. Jeden je přirozený, svým složením dokáže být velmi pestrý. Odolává mnoha nepříznivým vlivům, kterým je vystaven. V létě snáší dlouhodobá sucha, v zimně tvrdé mrazy.

Druhý typ lesa byl založen lidmi především ve 20. a 30. letech minulého století. Ve snaze relativně rychle získat dobře zpracovatelné dřevo zde lesní hospodáři nechali vysázet smrkové kultury. Na zdejších nepříliš vhodných stanovištích byly smrčiny vždy náchylné a závislé na lidské péči.

 

Chtěli jste mne mít podle vlastních představ…
     … ale já jsem ve skutečnosti jiný


Aby člověk v lesích mohl pohodlně a bez velké námahy hospodařit, musely být čisté, stromy stejného druhu a věku, co nejrovnější a pravidelně uspořádané. Proto pod slovem les chápeme mnohem více lesnické kultury, než ty přirozené.

Na přirozené přirozené lesy naopak máme tendenci hledět skrz prsty. Mnohdy mluvíme o nepořádku, houští, špatně snášíme pohledy na odumírající či dokonce mrtvé stromy, tlející dřevo ležící křížem krážem. Ale právě to je skutečná podstata přirozeného lesa. Žije pestře a vlastním řádem.

 

Vychovali jste mne citlivého a náchylného k nemocem…
     … a pak se museli dlouhé roky bát, že „on“ přijde


Samostatnou kapitolou (nejen) v Národním parku České Švýcarsko jsou již zmíněné smrkové monokultury. Smrk je dřevinou, které vyhovuje chlad a deštivé počasí, proto jej přirozeně nacházíme především v horách. Přesto se lidé rozhodli pěstovat jej i na území Českého Švýcarska, v nízkých nadmořských výškách a na rychle vysychajícím písčitém podloží.

Talířový kořenový systém smrků proto v suchých obdobích nedosáhne k vodě. Stromy se dostávají do stresu. A nejen ony. Strachují se i lidé, protože vědí, že oslabené stromy jsou vyhledávány lýkožroutem smrkovým. Obávaný „kůrovec“. Při sebemenším náznaku jeho přítomnosti se jej proto lidé snažili co nejrychleji z lesa odstranit.

 

Pak jste pochopili a snažili se mne změnit…
     … abych byl silnější a zůstal zelený


Kulturní smrčiny dělaly od samého vzniku národního parku starost i jeho lesníkům. Vytvořili plán, jak je postupně přeměňovat na lesy, které budou přírodě bližší. Nástrojem ochránců přírody se staly motorové pily a harvestory. Cílem bylo pustit do lesa větší množství světla, aby se mohly vyvíjet přirozenější dřeviny v jeho nižších patrech. A udržet tak les v zeleném stavu co nejdéle.

V ideálním případě by se v národních parcích nemělo téměř vůbec kácet, ale ve smrkových monokulturách Českého Švýcarska se věci měly jinak. Smrčiny díky tomu řídly a u jejich paty se začal rozvíjet zárodek nového lesa. Je třeba přiznat, že veřejnost vnímala lesnické zásahy spojené s přeměnou lesů s nedůvěrou. Ochrana přírody a těžké stroje? To nejde moc dohromady.

 

Ale sucho a teplo vás předběhlo…
     … a „on“ přišel vykonat svůj úkol


Do roku 2017 se smrčiny dařilo přeměňovat poměrně dobře, za sedmnáct let existence národního parku správa přetvořila zhruba čtvrtinu z nich. Ale v roce 2018 se úplně změnily podmínky. V létě nastalo dlouhodobé sucho. Takové, že vyschly i některé potoky. Tomu navíc předcházely dvě vichřice – Herwart na podzim 2017 a Friederike na jaře 2018.

Přesto, že se podařilo smrky poškozené vichřicemi ze zásahových zón národního parku odstranit, vznikly v lesích podmínky, které lýkožroutu smrkovému vyhovují. Ten pak postupně napadal další smrky oslabené dlouho trvajícím suchem a vysokými letními teplotami.

 

Bojovali jste o mě…
     … ale příroda byla na „jeho“ straně


Správci národního parku stále neztráceli naději, že se podmínky změní a že tedy je smysluplné snažit se rychlý postup lýkožrouta smrkového brzdit, či dokonce zastavit. Mohlo se ochladit, začít pršet. Ale k tomu nedošlo.

Kůrovec se začal lavinovitě šířit do porostů, které byly oslabené nejvíce. Snahy brzdit jeho postup pokácením napadených stromů, jejich odkorněním a odvozem z lesa vedly ke vzniku rozsáhlých holých ploch v samotném nitru národního parku.

 

A pak jste pochopili. Potřebuji jen Vaši důvěru…
     … umím si pomoct sám


Standardní metody boje proti kůrovci v klimaticky extrémním roce nevedly k očekávanému výsledku. Pokud by se na přístupu nic nezměnilo a sucho pokračovalo, vznikaly by další a další holé plochy, na kterých by obnovu lesa ztěžovaly extrémní stanovištní podmínky. V létě horko a sucho, v zimě mráz.

Přitom les už několikrát i přímo v národním parku ukázal, jak rychle se dokáže obnovit sám. Třeba po požáru u Jetřichovic v roce 2006. Stojící uschlé smrky (v Jetřichovicích to byly borovice) při obnově mohou stále být k užitku. Poskytnou cenný stín, zabrání vysušování a přehřívání půdy a během postupného rozkladu dodají půdě i živiny.

 

Teď vidíte suché stromy a myslíte si, že jsem mrtvý…
     … a přitom jsem tak plný života


Lidé při pohledu na odumřelé smrky mluví o mrtvém lese. Snad nic není vzdálenějšího skutečnosti. Samozřejmě, stromy horního patra lesa odumřely. Samy se však stávají životním prostorem pro pestrou škálu hmyzu či hub. A na hmyz a houby se vážou další a další druhy.

V podrostu díky stínu a živinám z odumřelých stromů vzniká prostor pro byliny i dřeviny. Semena v půdě na jaře vzklíčí a během krátké doby se podrost zazelená. A v neposlední řadě je tu často i střední patro lesa, dosud malé stromy, které rostly kvůli značné míře zastínění pomalu, nyní dostávají nový impulz pro svůj vývoj.

 

Budu zas zdravý a silný…
     … právě se nadechuji k novému růstu


Nový les povstane velmi rychle. Jeho tvář bude výrazně jiná, a čeká jej jiná cesta, než současné kulturní smrčiny. Na počátku převáží takzvané pionýrské dřeviny. Bříza, jeřáb či borovice. Postupně se přidají další, mezi nimi buky, duby, habry. Někdy ještě s drobnou lidskou pomocí, jako tomu bývá v případě jedlí bělokorých.

Jistě se můžeme zaměřit na zánik současných smrčin. Právě tak však můžeme být svědky zrodu lesa nového, zdravého a divokého. Takového lesa, který může být životním prostorem pestrého množství druhů a který současně slouží člověku jako místo, na kterém se může těšit ze sledování chodu přírodních procesů.

 

Nemějte mu to za zlé…
     … plní úkol, který mu příroda dala


Lýkožrout smrkový. Kůrovec. Poměrně malý brouk, jehož jméno skloňujeme snad ve všech pádech, jehož se často bojíme, z nějž máme respekt. Máme jej vinit z toho, že hubí naše smrkové lesy?

Plní úkol, který mu vložila Příroda. Vyhledává oslabené smrky či celé skupiny smrků a zahubí je tím, že se v nich namnoží jeho potomstvo. Prostřeli jsme mu stůl, a to opakovaně. I lidé z něj mohou mít užitek, vždyť zřetelně ukazuje cestu, kterou by se lesník již neměl vydat.

Text: Tomáš Salov
Foto: Václav Sojka

Odkazy:

Omezení vstupu

Z důvodu zajištění klidu pro hnízdění zvláště chráněných druhů ptáků jsou dočasně uzavřeny některé lokality jak v NP České Švýcarsko, tak v CHKO Labské pískovce. Podrobnosti najdete zde: http://www.npcs.cz/prosime-nerusit-hnizdime


Po březnové vichřici je dočasně MIMO PROVOZ trasa B ("modrá") lesního areálu RYSÍ STEZKA na Mezní Louce. Děkujeme za pochopení.

Nepřehlédněte!


 

Naši partneři

Nationalpark Sächsische Schweiz

Park Narodowy Gór Stołowych

EUROPARC Federation