Skrýt nabídku

Kůrovec a lesy národního parku


Neodcházím! Jen se měním…
 … a nástrojem změny bude kůrovec


V Národním parku České Švýcarsko nacházíme dva zcela odlišné typy lesa. Jeden je přirozený (nebo přírodě blízký), svým složením dokáže být velmi pestrý. Odolává mnoha nepříznivým vlivům, kterým je vystaven. V létě snáší dlouhodobá sucha, v zimně tvrdé mrazy.

Přírodě blízký smíšený les v Národním parku České Švýcarsko

Druhý typ lesa byl v minulosti zakládán lidmi, naposledy ve 20. a 30. letech minulého století po rozsáhlé mniškové kalamitě, která zdecimovala předchozí nepůvodní lidmi založený les. Ve snaze relativně rychle získat dobře zpracovatelné dřevo nechali lesní hospodáři vysázet nové smrkové kultury. Na zdejších nepříliš vhodných stanovištích však byly smrčiny vždy náchylné a závislé na lidské péči.

Nepůvodní smrkový les v Národním parku České Švýcarsko


Chtěli jste mne mít podle vlastních představ…
     … ale já jsem ve skutečnosti jiný!


Aby člověk v lesích mohl pohodlně a bez velké námahy hospodařit, musely být čisté, stromy stejného druhu a věku, co nejrovnější a pravidelně uspořádané. Proto pod slovem les chápeme mnohem více lesy kulturní, než ty přirozené.

Kulturní les - pravidelně uspořádané stromy stejného druhu a stáří, na zemi "čisto"

Na přirozené přirozené lesy naopak máme tendenci hledět skrz prsty. Mnohdy mluvíme o nepořádku, houští, špatně snášíme pohledy na odumírající či dokonce mrtvé stromy, tlející dřevo ležící křížem krážem. Ale právě to je skutečná podstata přirozeného lesa. Žije pestře a vlastním řádem.

Přirozený les - pestrá mozaika stromů různého druhu a stáří, bohatý podrost, spousta ležícího i stojícího odumřelého dřeva (foto: Richard Nagel)


Vychovali jste mne citlivého a náchylného k nemocem…
… a pak se museli dlouhé roky bát, že přijde "on"


Samostatnou kapitolou (nejen) v Národním parku České Švýcarsko jsou již zmíněné smrkové monokultury. Smrk je dřevinou, které vyhovuje chlad a deštivé počasí, proto jej přirozeně nacházíme především v horách. Přesto se lidé rozhodli pěstovat jej i na území Českého Švýcarska, v nízkých nadmořských výškách a na rychle vysychajícím písčitém podloží.

Smrky při nedostatku vody rychle usychají

Mělký talířový kořenový systém smrků proto v suchých obdobích nedosáhne k vodě. Stromy se dostávají do stresu. A nejen ony. Strachují se i lidé, protože vědí, že oslabené stromy jsou vyhledávány lýkožroutem smrkovým. Obávaný „kůrovec“! Při sebemenším náznaku jeho přítomnosti se jej proto lidé snažili co nejrychleji z lesa odstranit.

 Usychající smrkový les je pro lýkožrouta snadnou kořistí


Pak jste pochopili a snažili se mne změnit…
… abych byl silnější a zůstal zelený


Kulturní smrčiny dělaly od samého vzniku národního parku starost i jeho lesníkům. Vytvořili plán, jak je postupně přeměňovat na lesy, které budou přírodě bližší. Nástrojem ochránců přírody se staly motorové pily a harvestory. Cílem bylo pustit do lesa větší množství světla, aby se mohly vyvíjet přirozenější dřeviny v jeho nižších patrech. A udržet tak les v zeleném stavu co nejdéle.

Přeměna smrkových monokultur v národním parku za pomoci harvestoru

V ideálním případě by se v národních parcích nemělo téměř vůbec kácet, ale ve smrkových monokulturách Českého Švýcarska se věci měly jinak. Smrčiny díky tomu řídly a u jejich paty se začal rozvíjet zárodek nového lesa. Je třeba přiznat, že veřejnost vnímala lesnické zásahy spojené s přeměnou lesů s nedůvěrou. Ochrana přírody a těžké stroje? To nejde moc dohromady.

Nový les vyrůstající ve stínu dospělých stromů


Ale sucho a teplo vás předběhlo…
… a „on“ přišel vykonat svůj úkol


Do roku 2017 se smrčiny dařilo přeměňovat poměrně dobře, za sedmnáct let existence národního parku správa přetvořila zhruba čtvrtinu z nich (a za stejnou dobu nevysadila jediný smrk) . Ale v roce 2018 se úplně změnily podmínky. V létě nastalo dlouhodobé sucho. Takové, že vyschly i některé potoky. Tomu navíc předcházely dvě vichřice – Herwart na podzim 2017 a Friederike na jaře 2018.

Vyschlé koryto Brtnického potoka v Národním parku České Švýcarsko - následek extrémního sucha v roce 2018

Přesto, že se podařilo smrky poškozené vichřicemi ze zásahových zón národního parku odstranit, vznikly v lesích podmínky, které lýkožroutu smrkovému vyhovují. Ten pak postupně napadal další smrky oslabené dlouho trvajícím suchem a vysokými letními teplotami.

Smrkové monokultury jsou náchylné na poškození silným větrem (následky jedné z vichřic, které se v letech 2017 až 2019 prohnaly národním parkem)


 Bojovali jste o mě…
… ale příroda byla na „jeho“ straně


Správci národního parku stále neztráceli naději, že se podmínky změní a že tedy je smysluplné snažit se rychlý postup lýkožrouta smrkového brzdit, či dokonce zastavit. Mohlo se ochladit, začít pršet. Ale k tomu nedošlo...

Oslabené smrčiny začal masivně napadat lýkožorout smrkový neboli kůrovec

Kůrovec se začal lavinovitě šířit do porostů, které byly oslabené nejvíce. Snahy brzdit jeho postup pokácením napadených stromů, jejich odkorněním a odvozem z lesa vedly ke vzniku rozsáhlých holých ploch v samotném nitru národního parku.

Snaha zastavit lavinovité šíření kůrovce v zásahových územích národního parku vedla ke vzniku rozsáhlých holin


A pak jste pochopili, že potřebuji jen vaši důvěru…
… umím si pomoct sám


Standardní metody boje proti kůrovci v klimaticky extrémním roce 2018 nevedly k očekávanému výsledku. Pokud by se na přístupu nic nezměnilo a sucho pokračovalo, vznikaly by další a další holé plochy, na kterých by obnovu lesa ztěžovaly extrémní stanovištní podmínky. V létě horko a sucho, v zimě mráz.

 Jedna z největších holin vznikla v Pravčickém dole

Přitom les už několikrát i přímo v národním parku ukázal, jak rychle se dokáže obnovit sám. Třeba po požáru u Jetřichovic v roce 2006. Stojící uschlé smrky (v Jetřichovicích to byly borovice) při obnově mohou stále být k užitku. Poskytnou cenný stín, zabrání vysušování a přehřívání půdy a během postupného rozkladu dodají půdě i živiny.

Požářiště u Jetřichovic z roku 2006 samovolně zarůstá lesem


Teď vidíte suché stromy a myslíte si, že jsem mrtvý…
 … a přitom jsem tak plný života


Lidé při pohledu na odumřelé stromy mluví o mrtvém lese. Snad nic není vzdálenějšího skutečnosti. Samozřejmě, stromy horního patra lesa odumřely. Samy se však stávají životním prostorem pro pestrou škálu hmyzu či hub. A na hmyz a houby se vážou další a další druhy.

Zdánlivě mrtvý les - ve stínu odumřelých stromů však bují překvapivě bohatý život

V podrostu díky stínu a živinám z odumřelých stromů vzniká prostor pro byliny i dřeviny. Semena v půdě na jaře vzklíčí a během krátké doby se podrost zazelená. A v neposlední řadě je tu často i střední patro lesa, dosud malé stromy, které rostly kvůli značné míře zastínění pomalu, nyní dostávají nový impulz pro svůj vývoj.

I suchý les se brzy zazelená


Budu zas zdravý a silný…
… právě se nadechuji k novému růstu


Nový les povstane velmi rychle. Jeho tvář bude výrazně jiná, a čeká jej jiná cesta, než současné kulturní smrčiny. Na počátku převáží takzvané pionýrské dřeviny. Bříza, jeřáb či borovice. Postupně se přidají další, mezi nimi buky, duby, habry. Někdy ještě s drobnou lidskou pomocí, jako tomu bývá v případě jedlí bělokorých.


Břízy rychle obsadí místo uvolněné odumřelým smrkovým lesem

Jistě se můžeme zaměřit na zánik současných smrčin. Právě tak však můžeme být svědky zrodu lesa nového, zdravého a divokého. Takového lesa, který může být životním prostorem pestrého množství druhů a který současně slouží člověku jako místo, na kterém se může těšit ze sledování chodu přírodních procesů.

Divoký les je plný života


Nemějte mu to za zlé…
… plní úkol, který mu příroda dala


Lýkožrout smrkový. Kůrovec. Poměrně malý brouk, jehož jméno skloňujeme snad ve všech pádech. Brouk, jehož se často bojíme, z nějž máme respekt. Máme jej vinit z toho, že hubí naše smrkové lesy?

Lýkožrout smrkový neboli kůrovec (skutečná velikost cca 5 mm)

Plní úkol, který mu uložila Příroda. Vyhledává oslabené smrky či celé skupiny smrků a zahubí je tím, že požírá lýko, kterým proudí ve stromu živiny. V příhodných podmínkách se dokáže velmi rychle namnožit (v teplých a suchých letech vytvoří až 4 generace ročně!). Prostřeli jsme mu stůl, a to opakovaně. Změny klimatu mu také hrají do karet. Není tedy divu, že se mu dnes tak daří. I lidé z něj však mohou mít užitek, vždyť zřetelně ukazuje cestu, kterou by se odpovědný lesník již neměl vydat.

Typický podkorní požerek lýkožrouta smrkového

Text: Tomáš Salov
Foto: Václav Sojka (není-li uvedeno jinak)

Odkazy:

Omezení vstupu

Z důvodu havarijního stavu je UZAVŘEN PŘÍSTUP do altánu na Mariině skále. Vyhlídka před altánem je přístupná.


Z důvodu nevyhovujícího stavu mostků je OMEZEN PŘÍSTUP na skalní hrad Šaunštejn. Více informací zde.

Blížící se události
Nepřehlédněte!

Výstava "Vlk náš staronový soused", 11.9. - 31.10.2019 Zámek Šluknov





Naši partneři

Nationalpark Sächsische Schweiz

Park Narodowy Gór Stołowych

EUROPARC Federation