Skrýt nabídku

Nelesní biotopy

Vodní toky

Řeka Labe
 
Vegetace
Z hlediska biodiverzity  je nejvýznamnějším vodním tokem oblasti řeka Labe, která si v úseku mezi Děčínem a Hřenskem dodnes zachovala přírodě blízký charakter. Pravidelně obnažované štěrkopískové náplavy jsou domovem řady vzácných druhů, jako např. šáchoru hnědého (Cyperus fuscus), blatěnky vodní (Limosella aquatica), skřípiny kořenující (Scirpus radicans) a zejména drobnokvětu pobřežního (Corrigiola litoralis) a puštičky pouzdernaté (Lindernia procumbens), zjištěné pouze na saské straně.
Břehové porosty podél Labe hostí např. pažitku pobřežní (Allium schoenoprasum), řepeň polabskou (Xanthium albinum), šmel okoličnatý (Butomus umbellatus), přesličku luční (Equisetum pratense), či ostřici Buekovu (Carex buekii).
 
Zvířena
Vlastní vodní tok je osídlen početnou populací velevruba malířského (Unio pictorum). Mezi nápadné obyvatele patří také vážky, např. klínatka obecná (Gomphus vulgatissimus), klínatka rohatá (Ophiogomphus cecilia), motýlice lesklá (Calopteryx splendens) a šidélko brvonohé (Platycnemis pennipes).
Vlastní tok řeky Labe poskytuje útočiště více než čtyřiceti druhům ryb, např. candátovi obecnému (Stizostedion lucioperca), parmě obecné (Barbus barbus), bolenovi dravému (Cyprinus aspius), úhoři říčnímu (Anguilla anguilla) apod. Kaňon Labe je také významnou migrační trasou pro orla mořského (Halilaetus albicilla), luňáka červeného (Milvus milvus), orlovce říčního (Pandion halilaetus) a také zimovištěm řady vodních druhů ptáků, např. morčáka velkého (Mergus merganser). Pravidelně zde hnízdí pisík obecný (Actitis hypoleucos) a moudivláček lužní (Remiz pendulinus). Labe znovu obývá bobr evropský (Castor fiber), který se do zdejší oblasti samovolně vrátil na konci 80. let 20. století z Německa.
 
Řeka Labe. Foto: Petr Bauer
 
Menší vodní toky
 
Vegetace
Z menších vodních toků jsou z hlediska biodiverzity nejvýznamnější říčky Křinice a Kamenice se svým přítokem Chřibské Kamenice. Přímo v tocích rostou např. lakušník vzplývavý (Batrachium fluitans) či hvězdoš háčkatý (Callitriche hamulata)., z mechorostů pramenička obecná (Fontinalis antipyretica), vyskytuje se zde také vzácná řasa potěrka (Batrachospermum sp.), která je indikátorem čistých vod. V soutěskách těchto říček roste jako velká rarita violka dvoukvětá (Viola biflora). Místy je vyvinuta vegetace devětsilových lemů horských potoků s dominantním devětsilem lékařským (Petasites hybridus) a d. bílým (P. albus).
 
Zvířena
Menší vodní toky jsou lovištěm čápa černého (Ciconia nigra). Na vhodných úsecích pravidelně hnízdí ledňáček říční (Alcedo atthis), široce rozšíření jsou konipas horský (Motacilla cinerea) a skorec vodní (Cinclus cinclus). Z ryb se vyskytují pstruh obecný (Salmo trutta), lipan podhorní (Thymallus thymallus), vranka obecná (Cotus gobio) a vzácně  i mřenka mramorovaná (Noemacheilus barbatulus) a střevle potoční (Phoxinus phoxinus). Do řeky Kamenice se počátkem 21. století  díky projektu reintrodukce vrátil losos obecný (Salmo salar).  Pravidelně se vyskytuje mihule potoční (Lampetra planeri).
Typickým obyvatelem malých vodních toků v bukových a smíšených lesích je mlok skvrnitý (Salamandra salamandra). Prakticky na všech vodních tocích se vyskytuje vydra říční (Lutra lutra) a málo známý rejsec vodní (Neomys fodiens).

Říčka Křinice. Foto: Václav Sojka
 

Mokřady

Z vodních nádrží je největší Olešský rybník, významný zejména z hlediska druhového bohatsví živočichů. Vyskytuje se zde mj. 25 druhů vážek, např. šidélko rudoočko (Erythromma najas), š. znamenané (Erythromma viridulum) či šídlo královské (Anax imperator). Početné jsou populace skokana skřehotavého (Rana ridibunda), ropuchy obecné (Bufo bufo) a užovky obojkové (Natrix natrix). Pravidelně zde hnízdí labuť velká (Cygnus olor), potápka roháč (Podiceps cristatus), chřástal vodní (Rallus aquaticus), pochop rákosní (Circus aeruginosus), nepravidelně rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus) a volavka popelavá (Ardea cinerea). V roce 2014 zde zahnízdil orel mořský (Halilaetus albicilla).
 
Olešský rybník. Foto: Petr Bauer
 
Z menších nádrží je významný Královomlýnsky rybník, který spolu s nedalekou nádrží představuje jediné současné naleziště kriticky ohroženého žabníčku vzpývavého (Luronium natans) v České republice.
Malé a střední rybníčky jsou domovem čolka obecného (Triturus vulgaris) a čolka horského (Triturus alpestris), který  využívá k rozmnožování i kaluže na lesních cestách. K vzácným druhům patří čolek velký (Triturus cristatus), skokan ostronosý (Rana arvalis), skokan štíhlý (Rana dalmatina) a kuňka obecná (Bombina bombina).
 
Prameniště se vyskytují v území roztroušeně. Charakteristickými druhy jsou rozrazil horský (Veronica montana), mokrýš střídavolistý (Chrysosplenium alternifolium), m. vstřícnolistý (Ch. oppositifolium), řeřišnice hořká (Cardamina amara), ostřice řídkoklasá (Carex remota), o. lesní (C. sylvatica), vzácněji též o. převislá (C. pendula). Prameniště a navazující drobné vodní toky jsou domovem našeho největšího zástupce vážek kroužkovce páskovaného (Cordulegaster boltoni).

Rašeliniště

Pro zdejší oblast jsou typická tzv. maloplošná vrchoviště. K charakteristickým rostlinným druhům otevřených vrchovišť patří suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum), s. úzkolistý (E. angustifolium), klikva bahenní (Oxycoccus palustris) a zejména několik druhů rašeliníků (Sphagnum sp.), např. r ostrolistý (S. capillifolium), r. bodlavý (S. cuspidatum), r. křivolistý (Sphagnum fallax), r. třásnitý (Sphagnum fimbriatum), r. člunkolistý (S. palustre) nebo r. statný (Sphagnum russowii). K dobře poznatelným druhům rostoucím mechorostů na rašeliništích patří i jeden z našich největších mechů ploník obecný (Polytrichum commune). Vzácně se vyskytuje masožravá rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia).
 
Otevřená vrchoviště zarůstající náletem dřevin, zejména borovicí lesní (Pinus sylvestris), břízou bělokorou (Betula pendula) a b. pýřitou (B. pubescens) se postupně mění na tzv. suchopýrové bory. V jejich bylinném patře se objevují bezkolenec modrý (Molinia caerulea), brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus),  b. brusinka (V. vitis-idaea), vlochyně bahenní (V. uliginosum), klikva bahenní (Oxycoccus palustris)rojovník bahenní (Ledum palustre).
Obě uvedená společenstva jsou v území velmi vzácná, vyskytují se např. v  přírodní rezervaci Čabel, přírodní památce Nad Dolským mlýnem nebo v přírodní rezervaci Rájecké rašeliniště.
 
Rašeliniště Nad Dolským mlýnem. Foto. Handrij Härtel
 
Na vodních plochách rašeliništního charakteru se vyskytují specifické druhy bezobratlých, např. šidélko kopovité (Coenagrion hastulatum), šídlo sítinové (Aeschna juncea), vážka tmavá (Sympetrum danae) a vážka čárkovaná (Leucorrhinia dubia). Na rašelinných loukách a vrchovištích žije motýl drobníček Stigmella continuella, jehož housenka žije převážně na bříze pýřité. Zajímavé jsou některé druhy motýlů vázané svým vývojem na rojovník bahenní, např. podkopníček Lyonetia ledi, pouzdrovníček Coleophora ledi či obaleč Olethreutes ledianus.

Skály a sutě

Vegetace
Vegetace pískovcoých skalních plošin a hran je poměrně chudá. Na osluněných vrcholech skal a jižně exponovaných stěnách nalezneme maloplošná skalní vřesoviště a brusnicová keříčková společenstva, kde převládají vřes obecný (Calluna vulgaris), brusnice borůvka a b. brusinka (Vaccinium myrtillus, V. vitis-idaea). Naopak na vlhčích a zastíněných skalních ostrozích roste rojovník bahenní (Ledum palustre) a vzácná šicha černá (Empetrum nigrum). Ve skalních štěrbinách se vyskytuje nenápadná kapradina vláskatec tajemný (Trichomanes speciosum), botanická rarita objevená teprve na počátku 90. let 20. století. Početněji jsou zastoupeny mechorosty, a to zejména ve vlhkých inverzních roklích a údolích, včetně velmi vzácných a ohrožených druhů, např. chudozubíku Brownova (Tetrodontium brownianum), játrovek křižítky velkobuněčné (Lophozia grandiretis), polanky Michauxovy (Anastrophyllum michauxii)  a křepenky bledé (Cephalozia leucantha).Na polostinných a stinných skalách roste typický sklaní druh mechorostu čtyřzoubek průzračný (Tetraphis pellucida).Z lišejníků se vyskytuje několik druhů z rodu dutohlávka (Cladonia sp.). Zastíněné skalní stěny porůstá lišejník Chrysotrix chlorina vytvářející nápadné žluté kolonie.
Na ojedinělých vložkách vápnitých pískovců se vyskytují vápnomilné kapradiny sleziník zelený (Asplenium viride) a bukovník vápencový (Gymnocarpium robertianum), z mechorostů např. vzácné druhy vápnomilka přerušovaná (Pedinophyllum interruptum) a krondlovka úzkolistá (Fissidens gracilifolius).
 
Vegetace skalních plošin. Foto: Václav Sojka
 
Sutě jsou v Českosaském Švýcarsku vázány většinou na nepískovcové horniny (např. žulu a přeměněné horniny v údolí Labe nebo čedič a znělec na svazích kopců sopečného původu). Po obvodu rozsáhlých suťových polí na Růžovském vrchu roste rybíz alpínský (Ribes alpinum), na pohyblivých sutích se vzácně vyskytuje teplomilná tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria).
Čedičové skalní výchozy a sutě hostí několik horských druhů mechorostů, jako např. štěrbovku skalní (Andreaea rupestris) či zoubkočepku mechovitou (Racomitrium lanuginosum).
 
Zvířena
Skalní stěny jsou hnízdištěm sokola stěhovavého (Falco peregrinus), krkavce velkého (Corvus corax), poštolky obecné (Falco tinunculus), rehka domácího (Phoenicurus ochruros), výra velkého (Bubo bubo) a rorýse obecného (Apus apus). Skalní štěrbiny využívá netopýr rezavý (Nyctalus noctula) a netopýr hvízdavý (Pipoistrellus pipistrellus). Místy poměrně hojný je plch velký (Myoxus glis), naopak kriticky ohrožený plch zahradní (Eliomys quercinus) téměř vymizel. Jen okrajově se vyskytuje v roce 1906 uměle vysazený kamzík horský (Rupicapra rupicapra).
Skály a sutě hostí i zajímavé a vzácné druhy motýlů. Vzácně se vyskytuje chráněný otakárek fenyklový (Papilio machaon). Nález horské píďalky Charissa glaucinaria představuje první nález tohoto druhu v České republice po sto letech! Mol Eudarcua pagenstecherella, jehož housenky se živí lišejníky, byl vůbec poprvé v Čechách objeven na sutích Růžovského vrchu.
 
Suťové pole na Růžovském vrchu. Foto: Václav Sojka

Louky, pastviny, pole

Ovsíkové louky

Ovsíkové louky se vyskytují roztroušeně po celém území. Běžně zde rostou typické luční druhy bylin, jako např. ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), zvonek rozkladitý (Campanula patula) a kopretina irkutská (Leucanthemum ircutianum). V závislosti na zachovalosti a stanovišti se na některých loukách vyskytují i zajímavější druhy jako např. lomikámen zrnatý (Saxifraga granulata), kozí brada východní (Tragopogon orientalis), zvonečník hlavatý (Phyteuma orbiculare) aj. Pro výslunná stanoviště je typické vyšší zastoupení teplomilných druhů, např. smolničky obecné (Lychnis viscaria), pavince horského (Jasione montana), starčeku přímětníku (Senecio jacobaea) či hvozdíku kropenatého (Dianthus deltoides).

Kopretinová louka u Mikulášovic. Foto: Petr Bauer
 
Širokolisté suché trávníky
 
Tyto druhově bohaté luční biotopy se vyskytují v nejteplejší části oblasti na přechodu k Českému středohoří v údolí Jílovského potoka. K typickým druhů patří pcháč bezlodyžný (Cirsium acaule), prvosenka jarní (Primula veris), sveřep vzpřímený (Bromus erectus), jehlice trnitá (Ononis spinosa) aj. Velmi vzácně se vyskytují devaterník velkokvětý tmavý (Helianthemum nummularium subsp. obscurum) a chráněný vstavač mužský (Orchis mascula).

Druhově chudší formy se vyskytují na nezalesněných kopcích sopečného původu v okolí České Kamenice, na Pastevním vrchu u Růžové či v přírodní rezervaci Hofberg u Vysoké Lípy. K typickým druhům těchto poloh patří válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), řepík lékařský (Agrimonia eupatoria), krvavec menší (Sanquisorba minor), hlaváč žlutavý (Scabiosa ochroleuca), chrpa čekánek (Centauera scabiosa), jahodník trávnice (Fragaria viridis), sveřep vzpřímený (Bromus erectus), šalvěj přeslenitá (Salvinia verticillata) aj.

Horské louky
 
Horské louky se zachovaly zejména v chladnějších oblastech v levobřežní části území navazující na Krušné hory v oblasti mezi Vysokým Sněžníkem a Petrovicemi. Typickými druhy jsou koprník štětinolistý (Meum athamanticum), rdesno hadí kořen (Bistorta major), pcháč různolistý (Cirsium heterophyllum), zvonečník černý (Phyteuma nigrum) aj.
 
Podhorské smilkové trávníky
 
tento biotop se zachoval po celém území v pdobě lesních travnatých lemů, mezí a lesních louček. Kromě dominatních druhů trav smilky tuhé (Nardus stricta) a psinečku obecného (Agrostis capillaris) zde rostou např. mochna nátržník (Potentilla erecta), svízel hercynský (Galium saxatile), rozrazil lékařský (Veronica officinalis), vítod obecný (Polygala vulgaris) a velmi vzácně též všivec lesní (Pedicularis sylvatica) a prha arnika (Arnica montana).
 
Trvale vlhké louky
 
Na obhospodařovaných stanovištích převládají vlhké pcháčové louky s typickými druhy, jako např. pcháč zelinný (Cirsium oleraceum), děhel lesní (Angelica sylvestris), blatouch bahenní (Caltha palustris), vzácnějí kuklík potoční (Geum rivale) a na silně zamokřených místech hojná skřípina lesní (Scripus sylvaticus). Na opuštěných loukách nastupují tzv. tužebníková lada s tužebníkem jilmovým (Filipendula ulmaria), krabilicí chlupatou (Chaerophyllum hirsutum), vrbinou obecnou (Lysimachia vulgaris), vzácněji na bohatších půdách s kakostem bahenním (Geranium palustre).Místy se vyskytují také ohrožené a vzácné druhy, jako např. upolín evropský (Trollius europaeus), prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii), p. májový (D. majalis) a vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata).

Upolín evropský. Foto: Petr Bauer
 
Střídavě vlhké bezkolencové louky
 
Pozůstatky tohoto biotopu se zachovaly zejména v jižní části na žvivnami bohatších půdách na kontaktu s Českým středohořím. Na někdejší rozšíření bezkolencových luk ukazují některé tzv. indikační druhy, jako např. bukvice lékařská (Betonica officinalis), ocún jesenní (Colchicum autumnale), hadí mord nízký (Scorzonera humilis) či nenápadná kapradina hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum) aj.
 
Poháňkové pastviny
 
Pastviny jsou rovnoměrně roztroušeny po celém území v závislosti na zemědělských aktivitách. Intenzivní způsob obhospodařování (vysoké dávky průmyslových hnojiv a vysoké zatížení skotem) či naopak nedostatečné obhospodařování vedou k výrazné degradaci těchto biotopů. K charakteristickým druhům bylin patří tomka vonná (Anthoxanthum odoratum), poháňka hřebenitá (Cynosurus cristatus), sedmikráska obecná (Bellis perennis), máchelka podzimní (Leontodon autumnalis), máchelka srstnatá (Leontodon hispidus), jílek vytrvalý (Lolium perenne), jitrocel větší (Plantago major), pryskyřník plazivý (Ranunculus repens), pampeliška lékařská (Taraxacum sect. Ruderalia) nebo jetel plazivý (Trifolium repens).
 

Podzemí: Jeskyně a štoly

Oblast Labských pískovců je poměrně bohatá na různé typy podzemních prostor – od přirozených puklinových jeskyní, přes štoly až po sklepní prostory.

Hojné jsou zejména mělké převisy, rozšířené pukliny ve skalních výchozech, jeskynní výklenky či prostory nevelkých rozměrů vytvořené zřícenými skalními bloky. K zajímavým a ojedinělým jevům náleží rozsedlinový jeskynní systém vzniklý v pískovcovém masivu na pravobřežní části labského údolí. Jeskyně zde vznikly v údolním svahu v rozevírajících se puklinách mezi skalními bloky a jsou většinou propasťovité. Z dosud více než 50 objevených podzemních dutin patří k nejznámějším např. Loupežnická jeskyně, Hluboká mezerní jeskyně, Pytlácká jeskyně, Máslová díra, Jeskyně přátel přírody, Jílovité peklo, Stelzigova jeskyně ad.

K podzemním prostorám vytvořených člověkem patří štoly, průzkumné vrty, pozůstaky po těžbě kovů apod. Příkladem jsou štoly v bývalém fluoritovém dole ve Vysokém Sněžníku, které jsou významné také z mineralogického hlediska.

Charakteristickými sezónními obyvateli podzemních prostor jsou netopýři, kteří tato místa vyhledávají k přezimování. V oblasti byl zatím prokázán výskyt 15 druhů, z nichž se v podzemních prostorách můžeme setkat s velmi vzácným vrápencem malým (Rhinolophus hipposideros), netopýrem velkým (Myotis myotis), n. vodním (Myotis daubentoni), n. ušatým (Plecotus auritus), n. vousatým (Myotis mystacinus), ojediněle také s n. severním (Eptesicus nilssoni) a n. Brandtovým (Myotis brandti). Z bezobratlých živočichů je nejvýznamnější v České republice teprve nedávno objevený koník jeskynní (Troglophilus neglectus), který kromě přirozených podzemních prostor osidluje i sklepy či dutiny stromů. Na příhodných lokalitých se vyskytuje blešivec studniční (Niphargus aquilex) či můra sklepní (Scoliopteryx libatrix).

Opuštěná štola - pozůstatek po těžbě pískovce. Foto: Václav Sojka

Lidská sídla a komunikace

Vegetace lidských sídel v území není většinou příliš bohatá a skládá se zejména z běžných ruderálních druhů. Druhově bohaté je však město Děčín a labské údolí, vzhledem k poloze v teplé kotlině a díky významnému dopravnímu uzlu, včetně říčního přístavu. Ze zajímavějších druhů se zde vyskytují např. hulevník nejtužší (Sisymbrium strictissimum), merlík městský (Chenopodium urbicum), mochna prostřední (Potentilla intermedia), mochna norská (P. norvegica), šťovík rozvětvený (Rumex thyrsiflorus), milička polabská (Eragrostis albensis), andělika lékařská (Angelica archangelica).

Podél Labe se rovněž šíří na synantropních lokalitách některé teplomilné druhy jako čistec přímý (Stachys recta), tolice srpovitá (Medicago falcata), kakost krvavý (Geranium sanguineum), pelyněk ladní (Artemisia campestris) a další. Labské údolí představuje rovněž významný koridor pro šíření invazních druhů, jako např. dvouzubec černoplodý (Bidens frondosa), netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera), slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus), křídlatka japonská (Reynoutria japonica), štětinec laločnatý (Echinocystis lobata), javor jasanolistý (Acer negundo).

Děčín a labské údolí. Foto: Richard Nagel

Květena venkovských sídel je většinou chudá, zajímavější je však vegetace zídek, ve které se výrazně uplatňují zejména zvěšinec zední (Cymbalaria muralis), dymnivka žlutá (Corydalis lutea), sleziník routička (Asplenium ruta-muraria) a sleziník červený (A. trichomanes), vzácně též lomikámen východní (Saxifraga cymbalaria).

Lidská sídla představují velmi specifická stanoviště, neboť mnohé živočišné druhy opustily přírodní biotopy a staly se zcela závislé na tomto typu prostředí. Z území je známa zatím jedna letní kolonie netopýra velkého (Myotis myotis), častější je netopýr ušatý (Plecotus auritus), naproti tomu netopýr dlouhouchý (Plecotus austriacus) patří mezi vzácné obyvatele. Pravidelně je zjišťována bělozubka šedá (Crocidura suaveolens) a velmi hojná kuna skalní (Martes foina). K vymizelým druhům patří sova pálená (Tyto alba) a jen ojediněle se vykytuje sýček obecný (Athene noctua). Velmi hojný je rehek domácí (Phoenicurus phoenicurus), konipas bílý (Motacilla alba), jiřička obecná (Delichon urbica) a vzácněji hnízdící vlaštovka obecná (Hirundo rustica). Kaňonem Labe se do Labských pískovců rozšířil donedávna pouze z Moravy známý brouk bradavičník Clanoptilus geniculatus vyhledávající teplejší lokality.

 

Blížící se události
Nepřehlédněte!

Naši partneři

Nationalpark Sächsische Schweiz

Park Narodowy Gór Stołowych

EUROPARC Federation