Skrýt nabídku

Sokol stěhovavý (Falco peregrinus)

Sokol stěhovavý je nejrychlejším ptákem na světě, který dokáže při střemhlavém letu dosáhnout rychlosti přes 300 km/h. Jeho potravu tvoří převážně ptáci do velikosti holuba, které loví výhradně v letu. Díky mimořádným letovým i loveckým schopnostem poutal tento dravec již od starověku značnou pozornost lidí. Například staroegyptský bůh nebes, slunce a světla zvaný Hor je zobrazován j jako sokol, případně jako muž se sokolí hlavou. Sokol se stal erbovním zvířetem řady šlechtických rodů a byl (a nadále je) vysoce ceněn mezi sokolníky. V uplynulých desetiletích se sokol stěhovavý stal také symbolem ohrožené přírody a následně i symbolem její úspěšné ochrany.

Skalnatá oblast Českosaského Švýcarska patřila odedávna k nejvýznamnějším hnízdištím tohoto dravce v Evropě. Až do roku 1950 hnízdili sokoli na našem území ve všech příhodných oblastech. Nadměrné a nekontrolované používání pesticidů v druhé polovině 20. století však způsobilo kolaps sokolí populace. Nízká plodnost, mláďata hynoucí po narození a zeslabené skořápky vajec, které samice při zahřívání  rozmačkaly, to vše byly důsledky vysoké koncentrace DDT, silně toxického insekticidu, který pronikal do těl sokolů společně s jejich potravou.V České republice nakonec nezbyl ani jeden úspěšně hnízdící pár. Počátkem 70. let tak byl u nás sokol stěhovavý prohlášen za vyhynulý druh.

Až po zákazu používání látek s obsahem DDT a zahájení reintrodukčních programů se začala populace sokolů postupně vracet na svá historická hnízdiště. Pro oblast Labských pískovců byl klíčový program znovunavrácení (reintrodukce) sokola započatý v sousedním Sasku. První dvě mláďata byla vypuštěna v roce 1989 na stolové hoře Lillienstein. V roce 1992 se usadili první sokoli na území Saského Švýcarska a v roce 1994 i na území Českého Švýcarska. V současné době hnízdí na území Českého Švýcarska okolo deseti párů. Hnízdní úspěšnost v jednotlivých letech ale značně kolísá. Zatím nejúspěšnějším rokem byl rok 2012, kdy bylo vyvedeno minimálně 22 mláďat. Populace sokolů hnízdící na české a německé straně Labských pískovců je v současné době nejsilnější populací tohoto druhu ve střední Evropě a čítá dohromady kolem 30 párů.

Přestože jsou dnes stavy sokolů v Labských psíkovcích stabilizované a dochází dokoncek mírnému nárůstu početnosti hnízdících párů, je i nadále nutná ochrana sokolích hnízdišť. Sokolí páry si pro hnízdění vybírají nejčastěji dutiny a římsy umístěné vysoko ve skalních stěnách. Skály jsou ale zároveň horolezecky a turisticky atraktivními místy. Rušení v době hnízdění však mívá pro sokoly fatální následky. Nepřítomnost vyplašených rodičů na hnízdě může vést k zastydnutí vajíček, případně k prochladnutí mláďat. Na opuštěných vajíčkách či mláďatech si také rádi pochutnají predátoři, např. kuna či krkavec. Proto se v době hnízdění oblasti v okolí hnízd pro běžné návštěvníky i horolezce uzavírají a jsou pečlivě střeženy profesionálními i dobrovolnými strážci přírody. S vyhledáváním a ochranou hnízd pomáhají ochráncům přírody také horolezci. Všechna tato opatření umožňují sokolům nerušenou péči o snůšku a mladé. Samička klade koncem března většinou tři až čtyři vejce a během třicetidenního sezení se partneři na hnízdě střídají. Častěji však na hnízdě sedí samička a samec obstarává potravu. Mláďata vylétají po pěti týdnech, ale rodiče je nadále krmí další dva měsíce

Mladí sokoli pak podnikají kratší i delší cesty po okolí s cílem nalézt si svůj nový domov. Postupně se tak z Labských pískovců šíří i do dalších skalnatých oblastí ve střední Evropě. Dnes již sokoli úspěšně hnízdí např. v Lužických a Žitavských horách, na Kokořínsku, v Jizerských horách a v Krkonoších, v Českém ráji a na Broumovsku či na Šumavě. Novodobým fenoménem, který souvisí s posílením sokolí populace a se snahou sokolů přizpůsobit se nedostatku skalních hnízdišť, je i hnízdění sokolů na lidských stavbách. V České republice například sokoli zahnízdili na Týnském chrámu na Staroměstském náměstí v centru Prahy. V posledních letech probíhají také pokusy s vyvěšováním hnízdních budek pro sokoly na vysokých továrních komínech. Zaznamenáno bylo také zahnízdění v povrchovém uhelném dolu přímo na těžebním rypadle!

.