Sokol stěhovavý (Falco peregrinus)

Sokol stěhovavý je nejrychlejším ptákem na světě, který dokáže při střemhlavém letu dosáhnout rychlosti přes 300 km/h. Jeho potravu tvoří převážně ptáci do velikosti holuba, které loví výhradně v letu. Díky mimořádným letovým i loveckým schopnostem poutal tento dravec již od starověku značnou pozornost lidí. Například staroegyptský bůh nebes, slunce a světla zvaný Hor je zobrazován j jako sokol, případně jako muž se sokolí hlavou. Sokol se stal erbovním zvířetem řady šlechtických rodů a byl (a nadále je) vysoce ceněn mezi sokolníky. V uplynulých desetiletích se sokol stěhovavý stal také symbolem ohrožené přírody a následně i symbolem její úspěšné ochrany.

Sokol stěhovavý

Skalnatá oblast Českosaského Švýcarska patřila odedávna k nejvýznamnějším hnízdištím tohoto dravce v Evropě. Až do roku 1950 hnízdili sokoli na našem území ve všech příhodných oblastech. Nadměrné a nekontrolované používání pesticidů v druhé polovině 20. století však způsobilo kolaps sokolí populace. Nízká plodnost, mláďata hynoucí po narození a zeslabené skořápky vajec, které samice při zahřívání  rozmačkaly, to vše byly důsledky vysoké koncentrace DDT, silně toxického insekticidu, který pronikal do těl sokolů společně s jejich potravou.V České republice nakonec nezbyl ani jeden úspěšně hnízdící pár. Počátkem 70. let tak byl u nás sokol stěhovavý prohlášen za vyhynulý druh.

Až po zákazu používání látek s obsahem DDT a zahájení reintrodukčních programů se začala populace sokolů postupně vracet na svá historická hnízdiště. Pro oblast Labských pískovců byl klíčový program znovunavrácení (reintrodukce) sokola započatý v sousedním Sasku. První dvě mláďata byla vypuštěna v roce 1989 na stolové hoře Lillienstein. V roce 1992 se usadili první sokoli na území Saského Švýcarska a v roce 1994 i na území Českého Švýcarska. V současné době hnízdí na území Českého Švýcarska okolo deseti párů. Hnízdní úspěšnost v jednotlivých letech ale značně kolísá. Zatím nejúspěšnějším rokem byl rok 2012, kdy bylo vyvedeno minimálně 22 mláďat. Populace sokolů hnízdící na české a německé straně Labských pískovců je v současné době nejsilnější populací tohoto druhu ve střední Evropě a čítá dohromady kolem 30 párů.

Přestože jsou dnes stavy sokolů v Labských psíkovcích stabilizované a dochází dokoncek mírnému nárůstu početnosti hnízdících párů, je i nadále nutná ochrana sokolích hnízdišť. Sokolí páry si pro hnízdění vybírají nejčastěji dutiny a římsy umístěné vysoko ve skalních stěnách. Skály jsou ale zároveň horolezecky a turisticky atraktivními místy. Rušení v době hnízdění však mívá pro sokoly fatální následky. Nepřítomnost vyplašených rodičů na hnízdě může vést k zastydnutí vajíček, případně k prochladnutí mláďat. Na opuštěných vajíčkách či mláďatech si také rádi pochutnají predátoři, např. kuna či krkavec. Proto se v době hnízdění oblasti v okolí hnízd pro běžné návštěvníky i horolezce uzavírají a jsou pečlivě střeženy profesionálními i dobrovolnými strážci přírody. S vyhledáváním a ochranou hnízd pomáhají ochráncům přírody také horolezci. Všechna tato opatření umožňují sokolům nerušenou péči o snůšku a mladé. Samička klade koncem března většinou tři až čtyři vejce a během třicetidenního sezení se partneři na hnízdě střídají. Častěji však na hnízdě sedí samička a samec obstarává potravu. Mláďata vylétají po pěti týdnech, ale rodiče je nadále krmí další dva měsíce

Mladí sokoli pak podnikají kratší i delší cesty po okolí s cílem nalézt si svůj nový domov. Postupně se tak z Labských pískovců šíří i do dalších skalnatých oblastí ve střední Evropě. Dnes již sokoli úspěšně hnízdí např. v Lužických a Žitavských horách, na Kokořínsku, v Jizerských horách a v Krkonoších, v Českém ráji a na Broumovsku či na Šumavě. Novodobým fenoménem, který souvisí s posílením sokolí populace a se snahou sokolů přizpůsobit se nedostatku skalních hnízdišť, je i hnízdění sokolů na lidských stavbách. V České republice například sokoli zahnízdili na Týnském chrámu na Staroměstském náměstí v centru Prahy. V posledních letech probíhají také pokusy s vyvěšováním hnízdních budek pro sokoly na vysokých továrních komínech. Zaznamenáno bylo také zahnízdění v povrchovém uhelném dolu přímo na těžebním rypadle!

Blížící se události

Naši partneři

Další témata

řeka Labebaner ornitologického klubu

Další instituce resortu ŽP

Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky www.ochranaprirody.cz
Česká informační agentura životního prostředí (CENIA) www.cenia.cz
Česká geologická služba www.geology.cz
Česká geologická služba - Geofond www.geofond.cz
Česká inspekce životního prostředí www.cizp.cz
Český hydrometeorologický ústav portal.chmi.cz
Správa jeskyní České republiky www.jeskynecr.cz
Správa Krkonošského národního parku www.krnap.cz
Správa národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava www.npsumava.cz
Správa Národního parku České Švýcarsko www.npcs.cz
Správa Národního parku Podyjí www.nppodyji.cz
Státní fond životního prostředí České republiky www.sfzp.cz
Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka www.vuv.cz
Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i. www.vukoz.cz